Jednačtyřicetiletá Gulnara Karimovová je žena mnoha tváří. Nebo aspoň by se tak ráda viděla. Ambasadorka, podnikatelka, vysokoškolská pedagožka, filantropka, módní návrhářka, zpěvačka. Jedno je však především: dcera autokratického vládce, který drží třicetimilionovou středoasijskou zemi zkrátka skoro už čtvrt století.
Roky se těšila životu na vysoké noze na Západě, když na její švýcarská konta proudily stovky milionů dolarů, a přátelila se s nejvlivnějšími personami světového šoubyznysu. Svého času se dokonce neostýchala titulovat se "princeznou Uzbeků". Ještě nedávno nikdo nepochyboval o tom, že jí zanedlouho opravdu bude, až převezme otěže po svém pětasedmdesátiletém otci.
Těm časům však zjevně již odzvonilo poté, co otevřeně začala kritizovat poměry ve své vlasti i rodině.
Tučné úplatky a švýcarská konta
První stín na pohádkový život GuGuši, jak zní její umělecký pseudonym, ovšem vrhnul již letos v květnu skandál, který odstartovalo odvysílání dokumentu švédské televizní stanice. Ten odhalil spletitou korupční síť středoasijské republiky, na jejíž samé špici figuruje mimo jiné právě Gulnara. V roce 2007 si podle zjištění investigativních novinářů přes prostředníka řekla švédskému operátorovi o úplatek ve výši 300 milionů dolarů výměnou za hladký vstup na uzbecký trh, jak připomíná Rádio Svobodná Evropa.
Následovalo zahájení vyšetřování před švýcarskou justicí a zmrazení jejích bankovních kont nejen tam, ale i v dalších evropských zemích. Další rána pod pás ovšem přišla z vlastních řad: její mladší sestra Lola v rozhovoru pro britskou BBC otevřeně přiznala, že s Gulnarou nemluvila již 12 let. Nemůže ji vystát.
A není rozhodně jediná, kdo jí nemůže přijít na jméno. Jako o "nejnenáviděnější osobě v celém Uzbekistánu" si o ní již o pár let dříve šuškali i američtí diplomaté v tajných depeších, jež posléze spatřily světlo světa díky projektu WikiLeaks (jak američtí diplomaté mluvili o Gulnaře si můžete přečíst zde).
Válka na všech frontách
Zhrzená Gulnara se uchýlila k nečekanému kroku. Na sociální síť Twitter, kde se do té doby prezentovala spíše modelkovskými pózami než výkonem svého postu uzbecké ambasadorky v OSN, začala umisťovat příspěvky otevřeně informující o porušování lidských práv ve své vlasti.
Ne však z čisté nezištnosti, ale protože vůbec poprvé se na pozadí doutnajícího boje o následnictví po pětasedmdesátiletém Islamu Karimovi autoritářská mašinérie dotkla i její hlavy. "Dnes Chajot Šarifutdinov nechal zatknout bývalé tělesné strážce. Teď je čeká bití," stěžovala si na praktiky šéfa uzbecké tajné policie na Twitteru.
Jen o několik minut později následoval příspěvek referující o brutálním zacházení při výsleších.
Kritikou obávaného šéfa tajné policie, pravé ruky svého otce, však Gulnara šlápla vedle. Záhy přišlo zmrazení uzbeckých bankovních kont, definitivně utichlo vysílání několika jí ovládaných televizních kanálů a rádiových stanic a její kdysi tolik sledovanou podzimní módní přehlídku státní televize tentokrát zcela ignorovala. Vše nasvědčuje tomu, že šlo o příkaz od samotného Karimova.
To si ovšem Gulnara zjevně vyložila jako otevřené vyhlášení války a na přetřes přišlo praní špinavého prádla na veřejnosti. Bez servítek tak přirovnala svého otce ke Stalinovi, sestru obvinila z čarodějnictví a svou matku z praktikování satanismu.
To byla však již poslední kapka a kdysi prominentní prezidentská dcerka zůstala zcela bez spojenců. Gulnařina přítele na veřejnosti již nikdo po jejím boku nespatřil a spekuluje se o tom, že zemi raději opustil. Nejbližší okruh jejích spojenců je pak momentálně v lepším případě v domácím vězení.
Nabídka azylu přišla z Kazachstánu
Ještě nedávno dokonalý svět Gulnary se během několika málo týdnů zbortil jako domeček z karet. Agentura Interfax přišla v pondělí se zprávou, že se "GuGuša" chystá zemi raději nadobro opustit. Uvedl to pod podmínkou zachování anonymity manažer jedné z jí ovládaných společností.
Oficiálně se k těmto zvěstem Gulnara nevyjádřila, přesto téměř okamžitě přišla nabídka pomocné ruky ze sousedního Kazachstánu. Politický azyl jí nabídl šéf Svazu kazašských muslimů Murat Telibekov a návrhem se podle místní agentury APA již zabývá tamní ministr zahraničí Jerlan Idrisov.
Koneckonců, pokud by nabídku Gulnara opravdu přijala, byla by téměř na domácí půdě: i zde již roky vládne autoritářský prezident a s oblibou se tu bijí političtí odpůrci.
