V době konání referenda v Lotyšsku jsem měl tu čest v Rize osobně týden služebně pobývat. Z osobních rozhovorů, z novin, rádia i pouliční agitace jsem k mému velkému překvapení nabyl dojmu, že referendum v sobotu 20. září musí dopadnout jednoznačně výrokem NE!

Nakonec to tak nedopadlo, ale ve způsobu, jak o tom informovaly naše sdělovací prostředky, mi chyběla jedna dost důležitá poznámka. Totiž, že to tak nedopadlo hlavně proto, že jedna třetina obyvatel této dvoumilionové země nemá vůbec hlasovací právo. Ani občanství ne. Jsou to ti Rusové, kteří neprokázali, že oni či jejich rodiče měli na území Lotyšska trvalý pobyt  před rokem 1940, tedy před okupací Josefem Vissarionovičem. Mimochodem věděli jste, že o žádnou okupaci vlastně nešlo, protože bezprostředně po vstupu Rudé Armády do země se ve spontánním referendu 100% obyvatel vyslovilo pro připojení k Sovětskému Svazu? Jen mi nejde na rozum, proč tak oddané příznivce začal mátuška Stalin hned vzápětí mordovat - lotyšskou Křišˇtálovou noc nepřežil téměř nikdo s univerzitním vzděláním- a taky pořádat masivní ozdravné pobyty zhruba poloviny lotyšského národa na Sibiři.  

Ale zpátky k tomu hlasovacímu právu. Většina manažerů firem s kterými jsem jednal, byli Rusové. Většina z nich byli neobčané. Všichni lidé se vzděláním, hovořící minimálně anglicky, přídadně i dalším či dalšími jazyky, lidé s ušlechtilými zálibami. Všichni, naprosto všichni byli proti vstupu do "Jevrosojúzu", tedy do Evropské unie. Stále dokola a dokola jsem se jako přihlouplý Toníček ptal po důvodech. Stále dokola jsem dostával odpovědi, že po vstupu je čeká jediné- zvýšení daní pro Brusel.

Ještě hůř bylo, když jsem si otevřel noviny. V objektivním a vyváženém deníku byly vedle sebe dva články - oba velmi obsáhlé. Jeden pro a druhý proti (vstupu).  V tom jednom, v tom jsem si přečetl, že proradná EU chce nalákat prosperující Lotyšsko do svých spárů z průhledných důvo