Když se jméno málo známého krakovského arcibiskupa před dvaceti lety objevilo na seznamu kandidátů svatého stolce, jen málokdo mu dával tehdy velké šance.
Teď je podle mnohých synonymem úspěšného vstupu katolické církve do dalšího tisíciletí a ztělesněním četných pozitivních změn.
Jan Pavel II. se narodil jako Karol Wojtyla 18. května 1920 ve Wadowicích v Krakovském vojvodství. V roce 1946 dokončil studia filozofie a teologie na Jagellonské univerzitě a v témže roce byl vysvěcen na kněze.
Titulárním biskupem a generálním vikářem krakovské arcidiecéze byl jmenován v roce 1958. Na začátku šedesátých let zastával funkci kapitulárního vikáře, později byl, až do roku 1978, krakovským arcibiskupem.
V květnu 1981 byl na jeho osobu spáchán v Římě atentát, ze kterého byla obviněna bulharská tajná služba.
Historickým mezníkem se stalo jeho setkání s Michailem Gorbačovem v prosinci 1989, první schůzka papeže se šéfem Kremlu.
V roce 1986 jako první představitel katolické církve navštívil katolický chrám a jako první papež veřejně uznal historickou diskriminaci židů křesťany. Dialog s Izraelem vyvrcholil v roce 1994 navázáním diplomatických styků.
Velkou pozornost vzbudilo papežovo vstřícné gesto vůči evangelíkům - v Německu se v roce 1996 vyslovil uznale o osobě reformátora Martina Luthera a ukončil tak staletí nevraživosti.
Během svého pontifikátu vykonal Jan Pavel II. 216 pastorálních cest, z toho 84 bylo mimo Itálii.
17. října 1998
