"Dnešní den je pro nás i připomínkou toho, že Evropa se už nesmí znovu rozdělit, například na základě bohatství, a proto je naší povinností být advokáty uchazečů o členství v Evropské unii," dodal Schröder.
V atmosféře zklamání mnoha Němců z těžkostí vyplývajících ze sjednocení, projevujících se mimo jiné vysokou nezaměstnaností, byly oslavy příležitostí připomenout si alespoň na chvíli tehdejší nadšení.
"Německá jednota je dar, který znamená příležitost pro budoucnost. Té je třeba se chopit a přes všechny starosti a problémy nesnižovat její velikost," připomněl lidem tehdejší německý kancléř Helmut Kohl.
Vzpomínat vyšly do ulic davy Berlíňanů z obou částí před deseti lety ještě rozděleného města. Do berlínských ulic vyjely včera vpodvečer desítky vyzdobených trabantů, tisíce lidí se už od soumraku tísnily u Brandenburské brány. Tady i na dalších místech, kudy probíhala berlínská zeď, hrály skupiny a orchestry a hlavní město se alespoň na včerejší noc proměnilo v jednu velkou party.
Vrcholem oslav, které pokračovaly dlouho do noci na mnoha místech Berlína, bylo odpolední slavnostní zasedání Spolkového sněmu, na němž vedle kancléře Gerharda Schrödera, jeho předchůdce Helmuta Kohla a dalších německých představitelů vystoupili i bývalí prezidenti USA a SSSR, George Bush a Michail Gorbačov.
Gorbačov se stal smutným hrdinou oslav, i když jeho úlohu ocenil jak Helmut Kohl, tak George Bush. "Když se mě ptají, kdo je hrdinou sjednocení Německa, zda Bush, nebo Gorbačov, nebo Kohl, vždy odpovím: německý a ruský lid," řekl bývalý prezident SSSR, který si neodpustil poznámku, proč nebyli na oslavy pozváni tehdejší východoněmečtí komunističtí představitelé, kteří pád zdi podle jeho názoru umožnili.
Východním Němcům hořekujícím nad problémy sjednocení pak Gorbačov vzkázal: "To je život. Čas ale všechno vyřeší." Včerejším oslavám přecházel spor o to, že východní Němci mají mezi hlavními řečníky na oslavách malé zastoupení. "Jsou to přece hlavně naše oslavy," poznamenal k tomu před několika dny jeden významný východoněmecký disident.
Proto byl vedle předsedy parlamentu Wolfganga Thierseho, pocházejícího z východu, zařazen i Joachim Gauck, vládní pověřenec pro dokumenty tajné policie NDR Stasi. "Ne všichni východní Němci slaví výročí s radostí. Někteří ztratili onu tehdejší náladu a atmosféru převratného rozmachu," uvedl všeobecně respektovaný Gauck. "Některým se rozplynul sen o ráji, který na západě nenašli a zjistili, že neexistuje žádná ideální demokracie," pokračoval Gauck. "Nejdůležitější ale bylo, že východní Němci vyšli ze šestapadesátiletého období útlaku nezlomeni a mohou se podívat spoluobčanům ze západu přímo do očí s vědomím: jsme chudší, ale nejsme žebráci," dodal Gauck.
Gauckova slova vystihují situaci v bývalém východním Německu, kde více než pětina lidí dnes volí na protest proti průběhu sjednocování země bývalé komunisty. Přestože ze Západu plynou ročně dotace dnes už ve výši dvou set miliard marek, tedy asi čtyři biliony korun, hospodářská situace východu se nezlepšuje. Naopak, nové spolkové země za západem Německa dále zaostávají.
Minimálně sedmnáctiprocentní nezaměstnanost je dvakrát větší než ve starých zemích Spolkové republiky.
Ani mnohdy tyto negativní pocity ze sjednocení nezabránily však lidem, aby šli slavit.
"Jistě, není to tady nyní dokonalé, ale myslím si, že za berlínskou zeď by se dnes nechtěli vrátit ani tehdejší komunisté," říká asi padesátiletý muž, který přišel slavit k Brandenburské bráně už v pět hodin odpoledne.
Mezi těmi, kdo byli připraveni při obřím ohňostroji otevřít šampaňské, bylo i mnoho těch, kteří při pádu zdi byli ještě dětmi. "Myslím, že si to připomenutí zaslouží. Byl to okamžik, který změnil svět," říká dvacetiletý Thomas Bauer, který před deseti lety s rodiči tehdy v noci poprvé vstoupil na Západ. "Byl to zážitek, takový malý zázrak," dodává Bauer.
