Právě na Hongkongu je dobře vidět, že vliv čínských médií ve světě - včetně Spojených států - nepokrytě sílí. Tato média pochopitelně o politicky citlivých událostech v autonomním městě na jihu Číny mlčí.
„O demonstracích v Hongkongu jsem nic neslyšel,“ citoval list Los Angeles Times zdravotníka, který se do Seattlu přistěhoval před jedenácti lety z čínské provincie Kuang-tung.
„Všechny zprávy dostávám online z webu Sina.com, ten je tu mezi lidmi hodně populární,“ dodal s odkazem na médium, které šíří pečlivě schválené a filtrované zpravodajství čínských státních sdělovacích prostředků.
Jejich vliv ve světě roste, jejich konzumenty zdaleka nejsou jen příslušníci čínské diaspory, ale i „domácí“ publikum. Někdy je dosti obtížné vůbec zjistit, čí „pravdy“ se to ze sdělovacích prostředků linou.
Ve Spojených státech, tedy na území největšího čínského rivala, se během posledních let „velká zámořská propagační kampaň“ (řečeno oficiálním slovníkem komunistické strany) šíří jako lavina.
Jejím hlavním cílem je zasévat na území protivníka oficiální čínský pohled na svět a umně manipulovat vlastním mediálním obrazem. Jinými slovy maximálně posílit sympatie vůči záměrům čínských vládců, a naopak odradit od negativních zpráv.
To všechno v době, kdy doma čínský režim západní sdělovací prostředky pečlivě cenzuruje. Minulý měsíc úřady zablokovaly další americká média, včetně webů listů The Washington Post, Christian Science Monitor a televize NBC News.
Jednotná fronta čínských zájmů
Za jakýsi předvoj úsilí o „čínskou jednotnou frontu“ (opět oficiální jazyk pekingského vedení) jsou považováni příslušníci početných čínských menšin, představující už delší dobu jakousi „pátou kolonu“ Číny.
Čína se podle Reportérů bez hranic snaží ovlivňovat média ve světě |
Podle západních tajných služeb jsou někteří z migrantů z Pekingu přímo řízeni. Stále víc se však do hledáčku režimních propagandistů dostávají i cizinci.
Strategie, štědře financované z bezedného vládního měšce, jsou různorodé. Od zakládání čínských mediálních subjektů v zahraničí přes nákup stávajících médií až po najímání věhlasných zahraničních novinářů.
Tato poslední taktika, známá v Číně jako „vypůjčit si člun a pak s ním vyrazit na oceán“, má především poskytnout důvěryhodnost.
Rudá média útočí
Nyní na chvíli přeskočme na Tchaj-wan, který rovněž pociťuje sílící čínský propagandistický tlak. V jeho metropoli Tchaj-peji se v posledních týdnech uskutečnily demonstrace, při nichž Tchajwanci volali po regulaci „rudých médií“, které na ostrově (jenž je de facto nezávislým státem, formálně ho však většina zemí považuje za „součást jedné Číny“) šíří čínskou propagandu.
Díky smogu budete chytřejší, balamutí Číňany státní média |
Peking tam podle klasického scénáře skupuje, případně financuje místní sdělovací prostředky, aby vytvářely pozitivní obraz pevninské Číny a ovlivňovaly Tchajwance správným směrem.
„Rozšiřování mediálního vlivu čínské komunistické strany je globální kampaň, která cílí na USA i další významné země,“ napsala Sarah Cooková, analytička nevládní organizace Freedom House. Její výsledky již podle ní ovlivnily mínění milionů Američanů.
Tady však narážíme na známý problém: zatímco totalitní Čína si klidně cenzuruje, co se jí zamane, úřady v otevřených demokratických společnostech mají jen omezené nástroje, jak dezinformace regulovat a „alternativním pravdám“ čelit. Vyrovnat se s čínskou propagandistickou ofenzivou tak nebude vůbec jednoduché.
