Pokud bude někdy k rudé planetě vyslána desetičlenná posádka, existuje velké nebezpečí, že k cíli doletí jen polovina z astronautů a že zbývající navíc onemocní.
Tvrdí to alespoň Norbert Vana z vídeňského Atomového ústavu rakouských univerzit.
"Vysoká zátěž z vesmírného záření zůstává jedním z nevyřešených problémů meziplanetárních letů," míní Vana, odborník na záření. Zkoumá ho už deset let. Používá k tomu záznamy z ruské vesmírné stanice Mir a Mezinárodní vesmírné stanice ISS.
Záření - dva hlavní zdroje
Vesmírné záření má dva hlavní zdroje. Takzvané galaktické záření je pozůstatkem explozí supernov. Z 85 procent ho tvoří protony z jader vodíku a dále velké ionty. Zbytek jsou těžké prvky.
Druhým zdrojem je takzvaný sluneční vítr, pocházející z naší hvězdy. Tvoří ho protony a elektrony a také jiné částice.
Na Zemi jsme před oběma zářeními chráněni magnetickým polem. Přilétající částice jsou totiž v drtivé většině odraženy siločárami a na zemský povrch vůbec nedorazí.
Sílu ochrany dokumentuje to, že ISS létající ve výšce 400 kilometrů nad povrchem planety, je magnetickým polem planety stále ovlivňována.
Dalším nebezpečím, které na kosmonauty číhá, jsou takzvaná druhotná záření.
Vznikají například při nárazech protonů z obou záření do vnějšího povrchu vesmírné stanice.
Na Miru proti tomu kosmonauti zkoušeli ochranu formou odstínění hliníkovými deskami. Ty však nemohly být kvůli váze a velikosti dostatečně silné.
Nyní se na ISS ke stejnému účelu používají hliníkové plechy o síle 1,5 centimetru.
