Nenápadná Severokorejka Choj Hjun Mi začínala s boxem už v jedenácti letech. Potenciál však v sobě zprvu neviděla ona, ale severokorejský režim. Choj byla vždy o hlavu větší a robustnější než její vrstevníci, což ji předurčovalo pro kariéru úspěšné boxerky. Vláda ji zapojila do skupinky dalších 19 mladých potenciálních boxerek, které měly zazářit na olympijských hrách v roce 2008 v Pekingu. Olympijská komise sice později rozhodla, že ženský box ještě nebude olympijským sportem, to však Choj od boxování neodradilo.
Ve 13 letech už soupeřila s mnohem staršími dívkami, zároveň však platila za jednu z nejtvrdších. A není divu, každý den musela zažívat ten nejdrsnější trénink. Jeho následky viděla nejen na sobě, ale i u starších boxerek. „Starší dívky měly domlácené ruce, jejich pěsti ani nevypadaly jako lidské,“ vzpomíná Choj.
Fyzický útlak však nebyl ničím v porovnání se strachem z režimu. Vítězství totiž bylo vším a neúspěch na mezinárodní úrovni nepřipadal v úvahu. Pokud boxer nebo boxerka vyslaní na mezinárodní klání neuspěli, museli podle Choj nastoupit před rozezlený dav, který je zasypal urážkami a obviněními. Po tlaku úřadů už po prvním neúspěchu mnozí boxeři nemohli pokračovat v kariéře, píše server CNN.
Útěk z vlasti a nový život v Soulu
Choj měla velké štěstí, že její otec byl úspěšným obchodníkem v hlavním městě Pchjongjangu. Mladá boxerka se tak nemusela bát o to, že její pochybení uvrhne rodinu do chudoby. Narozdíl od většiny jejích kolegyň, pro které prohra znamenala hranici mezi více méně spokojeným životem a hladověním.
Utrpení sportovců z KLDRO nepříliš dobrých podmínkách pro sportovce v KLDR se hovořilo i po poslední letní olympiádě v Londýně. |
Život ve striktních pravidlech a útlaku KLDR však o pár let později dopadl i na rodinu Choj. Rozhodli se proto emigrovat do Jižní Koreje. Otec Choj k tomu využil své obchodní cesty do Číny. Odsud zkoordinoval útěk své dcery a manželky. Ty nejprve vycestovaly do Vietnamu a posléze odletěly do Soulu.
Narozdíl od rodičů, kteří se vzdali zajištěného života, obchodních úspěchů a ve své nové vlasti museli začínat od nuly, se pro Choj v podstatě nic nezměnilo. Začala studovat a dál se věnovala boxu, ve kterém během pár měsíců začala vynikat i v Jižní Koreji. Pochopitelně se musela přizpůsobit. Zapomenout například musela na zvláštní boxerskou hantýrku používanou v KLDR a místo ní si osvojila „zakázané“ západní názvosloví. Začala používat slova jako „hák“ nebo „K.O.“ a do pytle už nemlátila pod portrétem severokorejského vůdce. Místo toho jí do uší zněl americký hip hop.
Boxerka, která vítězí pro rodiče
Do jihokorejských amatérských ringů Choj vstoupila v roce 2006 a naprosto dominovala. Posléze získala pět domácích titulů. Utrpěla jednu porážku, zvítězit dokázala 17krát, uvádí server The New York Times. V roce 2007 se stala profesionální boxerkou. Na této úrovni si může vydělat v přepočtu až 200 tisíc korun za zápas, i přesto si však na vysoké noze nežila. Většina z peněz padla na výplatu manažerů a trenérů. I přes úspěchy stále neměla žádného sponzora.
Choj však podle jejích slov o velké peníze nejde, alespoň ne o ty, které by si nechávala. Chce totiž dokázat, že rodiče úprkem ze své vlasti neudělali chybu. „Bojuji a slávu a úspěch. Box je mou cestou jak dokázat, že se moji rodiče rozhodli správně,“ vysvětluje Choj. Její zarputilost se vyplatila. Dosud získala tituly mistryně světa v muší a supermuší váze. Její trenér Kim si myslí, že v boxerském ringu toho může ještě mnoho dokázat. „Myslím si, že z ní dokážu udělat milionovou boxerku,“ myslí si Kim, bývalý boxer a válečný veterán.
Samotná Choj však má svou kariéru podle všeho dobře naplánovanou. Nejdříve chce posbírat všechny světové tituly ve své váze. Pak s boxem skončí a chce uspět v zábavním průmyslu, což už dokázalo několik kdysi úspěšných sportovců. „Abych to dokázala, musím se stát tak slavnou, jako třeba Laila Ali,“ myslí si Choj a za příklad dává slavnou boxerku, která je dcerou legendárního Muhammada Aliho.
Podívejte se na jeden z mezinárodních zápasů Choj Hjun Mi:
