Kostel byl postaven na pozemku dnes 78leté Orlovičové v roce 1998 v době, kdy pobývala v nuceném vyhnanství. Do začátku války v Bosně v roce 1992 patřil pozemek jejímu manželovi, který byl v roce 1995 zavražděn spolu s dalšími 20 členy rodiny při genocidě ve Srebrenici.
Spor v očích mnohých bosenských muslimů symbolizuje touhu po spravedlnosti za válečné zločiny a útrapy. V roce 2004 se u kostela násilně střetly desítky členů bosňácké (muslimské) a srbské komunity. Sobotní demolici kostela se detailně věnuje většina bosenských médií. Některá akci streamovala či měla na svých stránkách komentovaný online přenos.
Orlovičová uvedla, že je po letech soudních tahanic vyčerpána. „Chvála Bohu, dočkali jsme se,“ citovala ji televize N1. „Po dvaceti letech jsem unavena, ale dnes je mi nejhůře. Netěší mě to a zároveň těší,“ dodala s tím, že nikomu nechtěla ublížit, pouze se domáhala svého práva.
Evropský soud pro lidská práva rozhodl
Ačkoliv byl pozemek po válce Orlovičové vrácen, kostel na něm zůstal stát a jeho odstranění žena nedocílila ani několika soudními žalobami a verdikty v její prospěch. Nakonec se rozhodla obrátit na Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku, který v říjnu 2019 pravomocně rozhodl, že stavba musí být odstraněna do dubna 2020. Demolici bosenskosrbské úřady i poté odkládaly odkazem na pandemii covidu-19.
Šéf územně plánovacího odboru okresu Bratunac Petko Rankić uvedl, že z materiálu zbořeného kostela bude postaven nový pravoslavný svatostánek na náhradním pozemku.
Vesnice Konjević Polje byla součástí takzvané bezpečné zóny pod ochranou OSN ve Srebrenici, kterou na konci války v létě 1995 obsadily bosenskosrbské síly pod velením generála Ratka Mladiče. Následně povraždily 8 000 zajatých muslimských mužů, včetně starců a chlapců.
Někteří přeživší, včetně Orlovičové, se do svých domovů vrátili po válce, která skončila v prosinci 1995. Stejně jako samotné město Srebrenica je i Konjević Polje součástí Republiky srbské, jedné ze dvou entit tvořících stát Bosnu a Hercegovinu.
