Něco takového Saúdská Arábii ještě nezažila. Ženy s růžovým lakem na nehtech, růžovými mašlemi ve vlasech či v dlouhém růžovém svrchním oděvu zakrývajícím tělo známém jako abája se vydaly na film s hlasitým feministickým poselstvím. A nejen to. Snímek o boji proti patriarchátu přilákal v zemi, jež se tradičně umisťuje na předních místech genderové nerovnosti, i muže v tematicky růžových košilích.
„Moje matka by měla film vidět,“ říká jeden z návštěvníků kina v hlavním městě Rijád. „Všechny naše rodiny,“ přikyvuje jeho společník. Oba listu The New York Times řekli, že ve filmu viděli sami sebe.
Čtrnáctiletá Al-johara, která si pod černou abáju vzala růžové triko, oceňovala, že snímek skončil rovností mužů a žen. S tím souhlasí i osmadvacetiletá Abrar Saadová. „Svět nefunguje bez Kena nebo Barbie; potřebují se vzájemně doplňovat,“ je to podle ní poselství snímku. Naopak šestnáctiletá Ghada se domnívá, že konec Barbie by měl být více zdůraznit, že ženy mohou dělat věci, které muži nemohou.
RECENZE: Filmová Barbie v kulisách jak od Karla Zemana. Utahuje si sama ze sebe |
Ženy v Saúdské Arábii se ale vesměs shodují, že je překvapila prakticky nulová cenzura, například nevystřihnutí transgender herečky, nemluvně o samotném faktu, že úřady filmu daly vůbec zelenou. „Očekávala jsem, že budou cenzurovat spoustu scén,“ domnívala se Ghada.
Dlouho přitom nebylo jisté, zda se bude film v zemi vůbec promítat. Úřady ale odsouhlasily, že od 10. srpna může jít snímek do kinodistribuce. Stejně tak tomu bylo i ve Spojených arabských emirátech (SAE), kde kina hlásily rekordní zájem.
Jako jejich západní protějšky i muslimské ženy jako důvod zhlédnutí filmu uváděly nostalgii po svém dětství, kdy si s panenkou hrály. Kladně hodnotí i to, že Barbie ukazuje mladým dívkám, že mohou usilovat o to být veterinářkou nebo kosmonautkou. „Barbie vysílá malým holčičkám důležité poselství, že mohou usilovat o to, aby se staly čímkoli chtějí,“ říká autorka dětských knížek Ebtisam Al-Bejtiová.
Saúdská Arábie jako útočiště pro kuvajtské diváky
Nezvyklé skutečnosti, že v zemi známé pro svou přísnou konzervativnost promítají film o světoznámé panence, si nemohli nevšimnout i v sousedním Kuvajtu, kde snímek cenzoři naopak zakázali. Kuvajtský web web 248.com pod názvem „Jak se dívat na Barbie, když žijete v Kuvajtu“ i přesto zveřejnil návod, která nejbližší kina v Saúdské Arábii film promítají a jak se do sousední země dostat, uvádí portál The Hollywood Reporter.
Komedie Barbie narazila v muslimském Kuvajtu, zákaz hrozí i v Libanonu |
Kuvajtský cenzurní úřad odůvodnil zákaz snímku v kinech tím, že propaguje ideje a názory, které jsou cizí kuvajtské společnosti a veřejnému pořádku a které podporují nepřijatelné chování a narušují hodnoty společnosti. Není jisté, zda film nezakážou i v Libanonu, kde jej ministr kultury Mohammad Mortada označil za nemorální dílo propagující homosexualitu.
Ani saúdským médiím neunikl překvapivý posun, kdy to nejsou obyvatelé Saúdské Arábie, kteří jdou do tolerantnějších zemí, aby mohli zhlédnout očekávané snímky, ale je to naopak. Saúdská kina se stala útočištěm pro občany zemí Perského zálivu, kteří utíkají před tvrdými omezeními, napsaly saúdské noviny se sídlem v Londýně Asharq Al-Awsat.
I mezi běžnými Saúdy si Kuvajt a další země zakazující snímek o růžové panence vysloužili posměch. Podle šestadvacetileté Jary Mohammedové Kuvajt kolem Barbie dělá zbytečné drama. „Je to tak normální,“ řekla s tím, že film tudíž bez obav mohou vidět i děti.
Proměny saúdské společnosti
Značný zájem o snímek Barbie dokládá, že filmu se podařilo stát celosvětovým fenoménem. Její tržby už překročily miliardu dolarů. Promítání snímku zároveň ukazuje na proměny saúdskoarabské společnosti. Do roku 2018 země přitom neměla ani kino. Povolení sledovat filmy na velkém plátně bylo jedním z řady uvolnění dříve drakonických pravidel, k nimž se země začala uchylovat z popudu ambiciózního korunního prince Muhammada bin Salmána. Ten se nyní pokouší Saúdskou Arábii přiblížit západním státům.
Saúdské ženy jsou chtivé práce. Na 30 pozic se jich přihlásilo 28 tisíc |
Nicméně i tak ženy v ropném království stále mají výrazně menší práva než muži, kterým jsou podřízeny. Institut mužského poručníka stále přetrvává. A sám princ je kontroverzní postavou. Jeho odpůrci končí za mřížemi včetně aktivistek za práva žen.
