Na obrázku vidíme sklizeň brambor v obci Chrámce na Mostecku. A to více jak před sto lety. Vrch Číčov byl tehdy ještě zalesněný a stála na něm zřícenina hradu. To obojí tam dnes chybí. V současnosti je obec vyhlášená především pěstováním vinné révy a výrobou vína. Nejslavnější víno z tamní produkce Chrámecký Divoch, je pro obyvatele okresu pojmem. Název zřejmě vznikl spojením místa původu a chováním mostečanů po jeho konzumaci. To děvčátko na fotografii je pravděpodobně babička strejdy Emana, který z Chrámců pocházel. No, strejdy...Jako dneska vzpomínám na den, kdy k nám domů přivedla matka jednoho chlápka a povídá: "Tohle je pan Eman. Pracuje u nás ve fabrice a bude u nás bydlet. Můžeš mu říkat tati."
"Ale já už tátu přece mám, sedí naproti v hospodě," namítl jsem. "Ten, co ho máš na mysli sice sedí, ale úplně někde jinde a bude tam dlouho, " pokračovala. Později jsem se dozvěděl, že otce zavřeli za to, že protestoval proti vstupu vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 tím, že na mě přestal posílat alimenty. "Prozatím můžeš panu Emanovi říkat strejdo," navrhla matka. "Ale strejdu mám už taky, Karla přece,"odvětil jsem. "Toho vochlastu co má trvalý bydliště na záchytce, mi ani nepřipomínej. Posledně když tu byl, ukrad mi ze špajzu bažanta, co tam visel aby odležel a doma ho upek a sežral. Mně se pak snažil namluvit, že ho měl v úmyslu oživit a přimět k odletu do Afriky, na pomoc hladovějícím. A nakonec strejdů můžeš mít i víc, jiný to maj taky tak," uzavřela konverzaci matka. A tak jsem měl strejdu Emana a nijak moc to neřešil. Když pak jednoho dne odjel na matčině dámském kole a s ním zmizelo i několik věcí co měly nějakou cenu, bylo mi jasné, že sami dlouho nezůstaneme.
Místo evidentně zemědělci, nebo sedláci napsáno pracanti. 
