LÁSKA POD LUPOU: Olga a Ivan Šípkovi

LÁSKA POD LUPOU: Olga a Ivan Šípkovi | foto: Václav Nudra

LÁSKA POD LUPOU: Přebral jsem ji kamarádovi, řekl o Šípkové její muž

  • 11
Olga a Ivan Šípkovi kráčí společným životem čtvrt století. Za tu dobu se stali dvojnásobnými rodiči, ale také úspěšnými podnikateli, kteří se angažují ve světe fitness. iDNES.cz jim položil stejné otázky, každý však na ně odpovídal zvlášť.

PRVNÍ SETKÁNÍ
Olga: Bylo to v Tyršově domě, Fakulta tělesné výchovy a sportu.

Ivan: To bylo v tělocvičně v Tyršově domě Fakulty tělesné výchovy a sportu. Bylo to ve stejné tělocvičně, kde se potkali rodiče Olinky. Mohl to být rok 1988.

PRVNÍ RANDE
Olga: Myslím si, že to bude ples Fakulty tělesné výchovy a sportu 25. listopadu 1988.

Ivan: Nedá se to definovat. Naše poznávání bylo postupné. Já jsem o Olču usiloval v době, kdy chodila s jiným klukem, mým kamarádem. Postupně to přerůstalo v něco víc, kdy si uvědomila, že já jsem ten lepší.

ŽÁRLIVOST
Olga: Určitě je a měla by být. Žárlila jsem na manžela, když jsme trénovali svěřence. Byly tam tehdy krásné osmnáctileté holky.

Ivan: Já myslím, že tenhle aspekt u nás funguje. Pamatuju si scénu, kdy Olinka uviděla v mém mobilu jméno Gábinka s vykřičníkem. Urputně se chtěla dozvědět, kdo to je, a já sám jsem to tehdy netušil, neboť jedinou Gábinku, kterou jsem znal, byla moje máma. V té době byla po smrti, a pak se vysvětlilo, že to byla manželka kamaráda. A ten vykřičník vznikl tím, že on mi na ni poslal kontakt. Olinka tehdy neváhala to číslo vytočit a předat mi ji se slovy: 'Tady ji máš'. Pak jsme se tomu hodně smáli. Jsou to naši dobří přátelé, se kterými dodnes jezdíme na společné dovolené.

ZLOZVYKY
Olga: Má zlozvyky jako každý člověk. Pořád pokládá otázky, a pak taky odkládá věci na nějaké místo a nechává je tam léta. To mě vždycky může trefit šlak.

Ivan: Taková ženská vlastnost. Když něco bere do rukou a pohybuje se po kuchyni, nedívá se, kam to dává, takže jí hodně věcí padá na zem.

Olga a Ivan Šípkovi

SVATBA
Olga: Vybaví se mi modrá obloha a mráz: 26. ledna 1990, Staroměstská radnice. Museli jsme se brát. Čekali jsme miminko.

Ivan: Brali jsme se v lednu a byl krásný, skoro jarní den. A i když Olinka měla připravený kožíšek, aby na Staroměstském náměstí nezmrzla, tak ho ve finále ani nepotřebovala. Byl nádherný slunný teplý den. A hlavně to klape dodnes.  

NEODOLATELNÝ DETAIL
Olga: Jeho řasy.

Ivan: Olča je prostě slunce. Člověk, který tu energii umí ze sebe dostat. A detail, kterého jsem si já všiml, je jednoznačně její smích.

NEJVĚTŠÍ KOMPROMIS
Olga: Myslím si, že kompromis je celý život. Ale kdybych měla říct něco konkrétně, tak asi to, že se ta aktivní holka musela zklidnit.

Ivan: Soužití je vždycky o kompromisech, ale ty ústupky byly tak přiměřené, že jsem necítil, že bych musel udělat něco, s čím bych nesouhlasil, nebo co by mě nějak limitovalo.

NEJTĚŽŠÍ OKAMŽIK
Olga: Já jsem vyrostla v rodině s hodně dětmi, Ivan měl rodinu menší. Já jsem chtěla druhé dítě co nejdřív, Ivan si to nepřál a prosil mě, ať počkám. To byl takový těžký okamžik, kdy já jsem byla ve svých třiatřiceti letech hormonálně naprosto zasažená. Měla jsem po kariéře, takže jsem se pak musela stáhnout, než se shodneme, že teď je ten správný čas.

Ivan: Pro mě to bylo čekání, než si všimne, že jsem ten lepší.

LÁSKA POD LUPOU: Olga a Ivan Šípkovi

NEJVĚTŠÍ BLAŽENOST
Olga: Kromě sexu? Nedělní dopoledne, kdy na zahradě dlouho snídáme, kdy je to totální výplach a absolutní pohoda. To je nejvíc.

Ivan: Bude to znít divně, ale třeba takový moment jako dnes, kdy jsme si vyrazili na wellness víkend do Špindlu. Jsme spolu sice dlouho, ale náš život je hodně rychlý, věnujeme se jiným lidem a chvil, kdy si to můžeme užít jen my dva, je hrozně málo. Synovi bude 23 let, přišel na svět v době, kdy jsme ještě byli na škole, tak už z toho je jasné, že dítě bylo s námi od začátku a té volnosti tolik nebylo. Původně sem s námi měla jet i naše devítiletá dcera, ale nakonec jsme to zorganizovali tak, že jsme tady jenom spolu. A je to moc fajn.

VZKAZ LÁSCE
Olga: Vydrž mi naslouchat a neodpovídej pořád otázkami, nesnáším to.

Ivan: Miluju tě. Moc to ode mne neslyší, nejsem ten typ, tak alespoň touto cestou.