„Je to moravská dívka z Hradišťa. Něco jsem zkoušel v Hradišti, ona kolem mě prošla, já jsem zareagoval. Někam mě zvala, já jsem tam nemohl přijít, ale řekl jsem jí, že může přijet zítra do Prahy. A ona přijela. A přijela s kufrem, se slivovicí a s vybroušenýma skleničkama. A bylo to,“ vzpomínal Kraus.
„Já jsem jí vysvětloval, že bych ji chtěl, ale že už myslím na rodinu, že už mi ujíždí vlak. A ona mi tu holčičku dala, krásnou. Já jsem jí vděčnej. Hrozně jsem snil o holčičce. Když se narodila, týden jsem soustavně brečel. Přijel jsem na natáčení filmu, pořád jsem brečel. Ale já se za to nestydím. To je zázrak, když se narodí miminko,“ prohlásil.
Připustil, že ji vychovává míň než maminka, protože se musí hodně ohánět. „Abych přinesl domů nějaké prachy. Jsem hodně v Praze, ony jsou hodně na Moravě. Moje žena ještě studuje. Malá mě zná spíš z televize, žena jí pouští na YouTube moje písničky. Ta se úplně třese, když mě vidí, to je, jako když za ní přijede nějaký zpěvák,“ řekl.
Zuzana Norisová a David Kraus v Show Jana Krause
David Kraus u Honzy Dědka zavzpomínal také na píseň, kterou složil pro svoji platonickou lásku, slovenskou herečku Zuzanu Norisovou. Jeho vyznání se ale naprosto minulo účinkem.
„Já jsem ujížděl na Norisový, ona vůbec. Myslel jsem, že jí tou písničkou něco dojde. Nebo že se aspoň sejdem na kafe. Ale vůbec. Druhej den měla ochranku v divadle. Byla složená z tanečníků, taková zjemnělá, tak jsem se nebál. Hráli jsme v té době Starce na chmelu. Seděl jsem nahoře v divadle, tiše jsem se koukal na Norisku. Pamatuju si celej život, jak si šla pro čaj – šla, jenom si hodila do plastovýho kelímku ten čaj a já jsem zešílel,“ přiznal s tím, že se skamarádili až asi před rokem.
„Poprvé v životě jsem se s ní setkal bez ochranky. Už vypadáme jinak oba dva, máme děti stejně staré a ohromně si rozumíme. Bohužel už je vymalováno. I kdybych chtěl, nemůžu to říct, mám doma ženu s dítětem,“ prohlásil.
Jana Krausová a její syn David Kraus
Za nejhorší období svého života ovšem považuje David Kraus studium, které mu podle jeho slov vůbec nešlo. Rodiče ho kvůli chování přendávali z jedné školy na druhou.
„Skoro jsem do školy nechodil. Říkal jsem, že je divná, že problém není můj, ale spíš paní učitelky, že ta je taky divná, říká nám nesmysly a tak. Když mi matikářka dala čtyřku, byl to obrovský úspěch. Občas šla do školy moje babička přemlouvat, abych nepropadl. Jednou tam byl i můj tatínek. Pro mě to bylo asi nejtěžší období v životě, že jsem vůbec prošel tu školu. Jsem dyslektik, dysgrafik, dyskalkulik – všechno dys,“ přiznal.
„Já miluju češtinu, ale neumím napsat zprávu bez chyby. Třeba jsem psal milostný dopis holce, chtěl jsem být romantický, dal jsem k tomu kytičku, ale podle chyb poznaly, že je to ten debilní Kraus. Nemám ani řidičák z tohohle důvodu – tam by to mohla být sebevražda nebo bych zabil někoho dalšího. Zamyšlení pro mě může být fatální,“ dodal.
25. května 2021 |
