„Rozhodla jsem se, že začnu dělat věci, se kterými člověk začíná většinou ve dvaceti. Předloni jsem se naučila na motorce. Ale na velké jezdit nechci, protože bych se zabila. Ráda jezdím rychle i v autě. Takže mám skútr 125 a jsem černý jezdec pražských ulic a miluji ten adrenalin,“ směje se herečka. Už 32 let za volantem se jí vyhýbají vážnější nehody, a to jezdí přes dvacet let několikrát týdně po D1.
Přejíždění mezi pražským divadlem a farmou na Vysočině zabere mnoho času a ne každý partner je k tomu tolerantní. Vandu Hybnerovou proto její láska ke koním a Vysočině stála i oběti ve vztazích. „Existuje prý píseň, že každý chlap se zamiluje do holky od koní, ale jenom na chvilku. Ráda bych znala odpověď na otázku, proč to tak mužům vadí, když žena miluje koně. Buď to musí být společná vášeň, což se někdy samozřejmě podaří, ale ve chvíli kdy v páru je žena postižena koňmi, chlapi pro to mají částečné pochopení jen dočasně. Tu každodenní dřinu, která s tím souvisí, snášejí špatně,“ říká.
Vanda Hybnerová se i kvůli tomu naučila vše potřebné, na co její fyzické síly stačily. „Ženy v mém okolí říkají, že ženy, které se toho moc naučí, vlastně kastrují svoje muže, když dělají jejich práci. Ale někdy bohužel není zbytí, a já jsem se postupně naučila kolem hospodářství úplně všechno,“ prozradila.
O stádo oveček, koní a poníků se stará se svými dcerami, pomáhají občas i přátelé. Na něco však síly herečky rozhodně nestačí. Když má posekat 3,5 kilometru trávy podél ohrad, nebo kulit třistakilový balík sena, potřebuje techniku. I proto zavítala na brněnský zemědělský veletrh Techagro, aby se poohlédla po menším traktůrku a sekačce.
