S partnerkou máte tříletého syna Jonáška, z předchozího vztahu už dospělého syna Nikolu. Holčička by se ještě hodila, nebo?
S největší pravděpodobností už asi ne. A navíc umím jenom kluky.
Syna vychováváte v Praze, nebo byste upřednostnil dětství strávené na Moravě?
Když někoho milujete a chcete mu předat jen to nejlepší, je úplně jedno, kde to je. Láska je nejlepší výchova. A jestli při tom běháte po poli nebo po Václaváku, je fuk.
Udělalo by vám radost, kdyby Jonáš šel ve vašich a partnerčiných profesních stopách?
Fascinují mě obavy některých hereckých kolegů nad budoucností svých dětí ve spojitosti s divadlem. Je to jako by popírali sami sebe a stěžovali si na osud, že si špatně zvolili svou profesi a chtěli od ní stůj co stůj ochránit svoje děti. Přitom by mnohdy bez divadla vůbec nemohli existovat a zažili v něm nejkrásnější chvíle svého života. A také často slýchám od diváků: Vy máte tak krásnou a pestrou profesi. A já to můžu jen potvrdit. Samozřejmě je to práce náročná a křehká, ale taky krásná, povznášející a podle mého názoru velmi potřebná. Přesvědčují mě o tom plná hlediště po celé republice. Takže rozhodnutí, jakou cestou se Jonáš vydá, nechám čistě jen na něm.
A projevuje se u něj už v tomto věku nějaké herecké nadání?
Projevuje. A velmi. Sakra...
Jak se vám daří propojit práci a rodinu. Jste pracovně vytížený, natáčíte, hrajete v divadle.
Velmi špatně a jsem z toho nešťastný. Na Fidlovačce jsem od roku 1998, ovšem na volné noze. Abych uživil sebe i rodinu, přijímám pochopitelně práci i v jiných divadlech. Na Vinohradech teď budu přebírat tři menší role za Mirka Medunu a v lednu mě čeká zkoušení ve hře Piknik. Co bude dál, je ve hvězdách.
A co relax. Zbývá na něj čas?
Od malička jsme byli vedeni ke sportu, který miluju a potřebuju ho. Vyzkoušel jsem snad skoro všechny. Ale absolutním favoritem se stal golf, který hraju už přes třicet let a nedokážu si bez něj život představit.
V druhé sérii Vinařů hrajete partnera Lucie Benešové a zároveň tatínka na mateřské dovolené. Troufl byste si na to i v soukromí?
Zcela určitě ano. S Lucií, která je skvělá herečka a vynikající společnice, jsme si v mnoha ohledech výtečně rozuměli a dost jsme se při natáčení nasmáli. A i s jejím mužem Tomášem Matonohou jsme si padli do oka. Máme hodně společných témat a znovu se rádi uvidíme.
Zuzana Vejvodová s Pavlem Nečasem a jejich synem Jonášem
Nedávno jste byl na Moravě, zastesklo se vám po rodném kraji či po sklípku?
Já mám k alkoholu veskrze kladný vztah, protože si myslím, že je zdraví prospěšný. Nesmí vás však ovládnout, pak je zle. Ale v tomto ohledu jsem opravdu „jelimánek“. Žádnou oblast si nevybírám a na pravidelné návštěvy sklepů není vůbec čas. Na Moravu se dostanu velmi málo a většinou na otočku, takže degustace se většinou nekonají. Což neznamená, že bych odjel domů s prázdnou. Ale oblíbené sklepy samozřejmě mám.
Platí, že ve víně je pravda?
Ono je to tak. My jsme byli vychovávání k upřímnosti, a abych řekl svůj názor, nepotřebuju kvůli tomu nakouknout na dno lahve. To bych se pak děsil každé degustace. Ale sem tam nějaká ta pravda u vína padne a občas někoho naštve. Ale to není až tak můj problém. Pravda vás přece nemůže naštvat. Může vás donutit k zamyšlení, nebo je to lež a pak se nad ní jenom zasmějete. Já degustuju z čisté radosti ze života. Nikdy ne na žal.
Vaše rodina vlastnila vinohrad. Nepřemýšlel jste někdy o tom, že byste pověsil kariéru herce na hřebík a začal se věnovat právě vínu?
Nikdy! Vzhledem k tomu, že znám práce ve vinohradu od jara do podzimu.
Vyrůstal jste u Brna, nyní žijete v Praze. Jak vnímáte rivalitu Pražáci vs. Brňáci?
Vím, že tato rivalita existuje, ale jde úplně mimo mě. Vůbec to neřeším. Buď se tomu zasměju, anebo jen kroutím hlavou. Je to stupidní a je mi to úplně fuk. Posuzuju lidi podle jiných kritérií, než je místo bydliště, navíc pouhých dvě stě kilometrů od sebe vzdálené.
