Dojmete se někdy nad svým pečením, když najednou nakombinujete chutě nebo vůně a vzpomenete si na něco z dětství?
To si pište, já říkám vždycky, že jsem taková docela úspěšná plačka. (smích) Myslím, že to je správné, když jídlo vnímáte daleko hlouběji než jenom jako, jak se dneska říká, zahlušovadlo. V jídle spočívá vaše pohoda, vzpomínky, lásky. Takže zcela určitě se umím dojmout.
Jaké tři adresy, tři města považujete ve svém životě za stěžejní?
Paříž, Johannesburg a Plzeň. A pak samozřejmě Prahu. Když mi bylo patnáct let, tak jsem se rozhodla, že dobudu Francii, a já jsem ji v té Paříži dobyla. To byl první stěžejní bod z těch měst. Johannesburg, tam jsem prožila jedno z nejkrásnějších období svého života. Miluju přírodu, zvířata a Afriku. No a Plzeň? Tam já jsem se narodila a na to nikdy nesmíme zapomínat, kde máme kořeny.
Považujete svoji image za výhodu? Spousta lidí, pokud si nevzpomene na jméno, řekne „ta růžová kuchařka“...
Řeknu vám to zcela upřímně. Když začnete něco takového dělat, tak se rozhodnete v ten moment, že ztrácíte soukromí. A když se rozhodnete, že ztrácíte soukromí, tak pak už je důležité ze sebe ten brand, tu značku udělat. A co uděláte s tou značkou, aby byla hodně rychle chytlavá? No musíte jí pomoct! Proto růžová. Takže ta růžová barva je vlastně můj signature, moje signifikantní záležitost a vůbec mi to nevadí, protože já mezi těma svýma cukrouškama toto označení mám jako velmi laskavé. (smích)
Novou kuchařku Mirky van Gils Slavíkové pokřtily Chantal Poullain, Jiřina Bohdalová a Andrea Verešová.
Co nějaký televizní projekt, je něco, na co se můžeme těšit?
Momentálně úplně ne. Ale pravdou je, že život se vám neustále vyvíjí a mění a přicházejí výzvy, že jo. Ale jenom vám tak lehce prozradím, že uvažuju...
Musela jste ve svém životě hodně improvizovat?
Improvizace je padesát procent úspěchu. Takže ano.
Je ve vaší nové kuchařce nějaká konkrétní dvojstrana, do které jste tajně zamilovaná?
Samozřejmě. Mám to vždycky tak, že v knize mám něco, co miluju víc než to všechno ostatní. Počkejte, počkejte, hned to tam najdu. Je to perníkový dort. Do něj jsem velmi zamilovaná.
Když se zamyslíme nad prohřešky českého cukrářství, co byste vyjmenovala?
Lajdáctví, nedokonalé vnímání receptur, takové to absolutně české nahrazování surovin a určitá vytváření si takového časového presu, který je zbytečný. Samozřejmě, ale to je už potom profesionální otázka, umět naučit sám sebe dokonalé logistice své práce, to je kumšt.
Co děláte proto, abyste neochutnávala příliš a pak se to nepodepsalo na tom, že budete muset nakupovat o číslo větší věci?
Drahoušku, já chodím čtyřikrát týdně do fitka a posiluju. (smích) Takže to, a pak samozřejmě já to ochutnávám, ale jenom když potřebuju, anebo na kameru. Ale jinak sladké nemůžu jíst.
Je skutečně pečení bez lepku a bez laktózy tak komplikované?
Není. Je to otázka vývoje a myslím, že i to do Čech přijde. Je to současný trend a já ho miluju. Docela hodně se s ním zaobírám. Ale zákazníky, diváky nebo ty svoje sledující na to musím pomalinku a polehounku připravovat.
10. prosince 2021 |
