Potěšilo rodiče vaše rozhodnutí jít k divadlu stejně jako oni?
Maminka byla docela v pohodě. Mohla mi radit a hned se podílela na tom, že jsem chodila k Věře Galatíkové na hereckou přípravu. Když jsem to řekla tatínkovi, byl dost skeptický. Nechtěl, abych byla zklamaná neúspěchem, jelikož konkurence je u hereček veliká. Nakonec jeho obavy byly hlavně v tom smyslu, že člověk je často nucen dělat spoustu kompromisů, jelikož herectví není jen to zlaté pozlátko, ale občas i finanční živoření. Přes veškeré úskalí mě to neodradilo a nikdy nezapomenu na pocit euforie, když mě vzali na DAMU.
Dali vám rodiče do života nějaké herecké rady?
Tatínek mi dodal a hlavně dodává všeobecný klid a maminka zase ráda říká, že když nejde o život, jde o hovno. Často si na to vzpomenu a řeknu si, že má pravdu. Jsem totiž hodně emocionální člověk a mnoho věcí nadmíru prožívám.
A co rady manželské? Vaši rodiče jsou spolu už od školy a pořád působí spokojeně.
Rodiče mi ani rady dávat nemusí. Oni jsou můj letitý vzor krásného manželství. Jsou jako voda a oheň. Skvěle se doplňují a zároveň u nich panuje obrovská tolerance. Věřím, že naše manželství je obohaceno o to jejich.
Váš manžel je muzikant a produkční hudebních festivalů Václav Havelka, který založil skupinu Please The Trees. Jak jste se potkali?
Bylo to po jeho vystoupení a já seděla v hospodě u jednoho stolu s ním. Jen co jsem ho viděla, okouzlil mě svým charismatem. Líbí se mi jeho zpěv a jeho autorská hudba. Překvapilo mě, jak je neuvěřitelně spolehlivý, pracovitý a zábavný, což je ve finále důležité pro každou ženu.
Dnes už společně vychováváte syny Šimona a Eliáše, kteří se narodili brzy po sobě. Jak zvládají hudebník a herečka dvě děti?
Jsem hrozně ráda, že nám děti vyšly tak brzy po sobě. Skvěle si spolu rozumí. Je ale pravda, že plánovaný byl spíš Šimon a Eliáš byl překvapením. Oba jsme dost pracovně vytížení, přesto se snažíme být s nimi co nejvíc. Většinou, když on má koncert, tak já jsem doma a naopak. Jinak máme úžasné babičky, obě jsou obětavé a ochotné. Pokud je nejhůř, mám v záloze i chůvy, někdy přijde i děda nebo mí bratři.
Najdete vůbec čas, který můžete trávit všichni dohromady?
Moc toho volného času nemáme, pokud je, snažíme se ho trávit společně někde na výletě nebo na chalupě v Jeseníkách, kde je náš druhý domov. Občas se zadaří jít i ve dvou do kina či divadla. Dokážeme si vyhradit i víkend. Pokud mám volno třeba pondělí a úterý, není problém něco podniknout, což jde zatím teď, dokud nechodí kluci do školy. Milujeme cestování, teď jsme s nimi byli na Srí Lance a já si užívala, jak je to úžasný, když s těma dětma můžu být naplno a řešit jenom, co si uvaříme a kde se vykoupeme. Myslím si, že nejsem úplně krkavčí matka.
Vidíte u synů herecké či hudební geny?
Šestiletý Šimon je spíše po manželovi, takže se zhlédnul v jeho kapele. Má rád rockové kapely, které děti v jeho věku často nesledují. Dokonce už má i bicí, na kterých řádí na chalupě. Ale myslím, že má i něco po mně. Eliáš je víc svůj, má rád knížky a je spíš introvertní, což po mně mít nebude, ale to se časem může ještě změnit.
Jako herečka, musíte dbát i na svůj zevnějšek, najdete si čas na kosmetické opečovávání?
Snažím se. Já mám obecně ráda, když se o mě někdo stará, vlastně jsem ten typ, kterému nevadí, když se mu někdo hrabe ve vlasech nebo na něj kouká zblízka a maluje ho, když se mě někdo v podstatě dotýká pro moje dobro, to si opravdu užívám.
Líčíte se i mimo práci?
Už nejsem nejmladší, chci se cítit dobře mezi lidmi, takže samozřejmě, drobné úpravy občas musí proběhnout, ale snažím se držet tzv. přirozený make-up. Naučila jsem se, jak se mám líčit na den a jak na večer, samozřejmě v tom nejsem odborník, ale snažím se. Hodně se učím od maskérek během natáčení.
Dáváte přednost spíše drahé kosmetice nebo té na doporučení od odborníků?
Kvalita bývá většinou trošku dražší a nechávám si v tomto smyslu poradit od lidí, kteří tomu více rozumí. Co se týče krémů, snažím se je používat podle toho, jaké pleti vyhovují. Hodně se líčím v divadle v rámci představení, takže moje pleť dostává dost zabrat. V tomto smyslu se snažím nešetřit na přípravcích, pokud fungují, protože vím, že se to pak odrazí na výsledku.
Kdybychom teď nahlédli Lence Krobotové do kabelky, co v ní zaručeně najdeme?
Koukat do mé kabelky bych vám opravdu nepřála. Mám zde velmi náročný provoz. Přes den je v ní především bordel. Určitě tu nechybí klíče od bytu, od auta, kreditka, peněženka, doklady a mobil. V kosmetické taštičce najdete určitě základní make-up, zdravíčka, řasenku, přirozenou rtěnku na den a samozřejmě s sebou nosím nějakou vůni, parfém, jelení lůj, kapesníčky, takže taková ta klasika. Určitě v tomto smyslu nejsem nějaká výjimečná.
Na závěr nemůžu opomenout i vaši cenu Českého lva za vedlejší roli ve filmu Díra u Hanušovic. Spousta lidí vždy při předávání tvrdí, že to nečekali. Jak jste na tom vy?
Spíš bych řekla, že jsem si to radši ani nepředstavovala. Pokud přijde nominace, samozřejmě v koutku duše si přejete vyhrát, to bych lhala, kdybych tvrdila, že ne. Spíš jsem si to nemalovala, jelikož jsem se ocitla v konkurenci výborných hereček.
Co vás čeká pracovně teď?
To děkuji za optání, to vám řeknu moc ráda. V divadle teď třeba Racek, Brian a Kafka 24. Moc ráda bych vás pozvala na představení, které zobrazuje poslední rok života France Kafky, ale není to jenom o něm, jsou to věci kolem něj, které se týkají nás všech. Měla jsem radost z úspěchu seriálu v produkci HBO, který jsem natáčela s režisérem Hřebejkem. Jmenuje se Až po uši a hraju tam Aně Geislerové sokyni v lásce. Dále natáčení kriminálního seriálu s režisérem Jirkou Strachem. V létě bych měla zkoušet a hrát na Shakespearovských slavnostech a s Dejvickým divadlem hrát na Colours of Ostrava. Čeká nás i zajímavá sezóna s Michalem Vajdičkou. Takže nabité to mám akorát, v provozu s divadlem a dětmi by to mohlo být i horší i lepší, vlastně si nestěžuju, je toho zatím tak nějak přiměřeně.
Lenka Krobotová promluvila o práci s otcem
26. října 2014 |