Děláte si z narozenin hlavu?
Moc ne, protože mi vlastně nedochází, že mi je tolik, kolik mi je. Cítím se mladší, na dvacet něco. Je to možná mladý duch, optimismus, můj přístup k životu. Takže nedochází mi to, ale samozřejmě tím, jak všichni přejí, ptají se a tak dále, tak si člověk říká: Ty jo, pětatřicet! Určitě si hlavu nedělám. Oslavu jsem pojala i jako dobrou věc a rozhodla jsem se zorganizovat charitativní party nadačního fondu.
Jak to teď aktuálně vypadá, jste stále single?
Jsem šťastná a nejsem sama. Je to spíš čerstvé. Jsem šťastná, užívám si to. Nejsem ve fázi nějakého plánování, protože to je záležitost letošního roku, byť se s mým současným partnerem známe déle. Je to takové netradiční, že člověk v momentě, kdy to nečeká, to najednou přijde.
Kde úspěšná žena jako vy najde partnera?
(smích) Já jsem ho hlavně nehledala nikdy! Ani předtím, ani letos. S mým současným partnerem nás v minulosti spojily pracovní povinnosti. Pak díky komunikaci, možná covidu, člověk je zavřený doma a najednou je to tu!
S čím se teď nejčastěji musíte vypořádat? Nebylo to jednoduché, spousta projektů se musela zrušit.
Kromě jiných aktivit se věnuji moderování, samozřejmě ten rok byl v tomto náročný, protože fyzické akce nebyly. Ale letos se oproti tomu loňskému jaru objevila výzva v podobě hodně online akcí, což je úplně nové prostředí. Ať už jedete naživo, nebo předtáčíte nějaké vstupy. To bylo hodně nové. Z počátku byla i tréma. Moderování se nyní přeneslo dost do online prostředí a určitě to je výzva. I tak jsem ovšem raději, že narozeniny můžeme oslavit naživo a nejen virtuálně.
Jak se udržují dechberoucí křivky? Je to dřina?
Je to dřina, nemám to zadarmo. Už vůbec ne v tomto věku. Takže běhám a hraju tenis, sportuji. I kvůli oslavě jsem dost striktně omezila všechny nadbytečné kalorie a energii, aby ty křivky byly co nejlepší, abych se cítila dobře. Ale je to opravdu hlavně sportem, protože já jsem člověk, co se rád nají, nejsem žádný vegetarián, vegan. Mám ráda jídlo, ráda si dám steak.
Co se týče módy, nosíte zahraniční návrháře, nebo podporujete lokální?
Ten rok byl takový pyžamový, teplákový, domácí. Ale jsem ráda, když je nějaká událost a můžu vynést šaty přední české návrhářky Zuzany Lešák Černé. Vytvořila mi je na míru a šije i pro spoustu dalších tváří v showbyznysu.
S čím jste měla po dobu své kariéry největší problém?
To je zajímavá otázka. Je několik momentů, které nebyly snadné. Ať už to bylo v roce 2007, kdy jsem uspěla v Miss a najednou se dostanete do prostředí, které neznáte, tudíž zvyknout si na to. Pak si uvědomíte, že modeling není práce navždycky. Takže studujete vysokou školu, ale co dál? Zase takový zlomový moment.
Určitě tam byly i roky 2016-17, kdy jsem vstoupila do projektu Česká Miss, který nebyl v nejlepší kondici, zároveň na nás byly velké nároky. Do toho můj tehdejší partner Martin Ditmar řešil velké zdravotní problémy, takže to byl hodně přelomový rok mého života.
Rok nato mi umírala babička. Takže vždycky přišlo něco, kdy si říkáte: Už nemůže být hůř a vždycky se něco objeví, ať je to nemoc blízkého, nějaká pracovní komplikace. Takže teď mohu říct, že jsem Bohu vděčná, že ty narozeniny mohu slavit v relativně poklidné době, že jsem spokojená, šťastná a že opravdu teď ty starosti, které člověk řeší, jsou minimální.
Setkala jste se v modelingu se sexuálním harašením, které je teď všude propíráno?
Určitě ano. Nedělala jsem modeling na tak vrcholové úrovni jako přední topmodelky ve světě, tam si myslím, že je to ještě náročnější. Byla jsem ale třeba na castingu a někdo mi pak volal, protože ve formuláři viděl vaše číslo, váš e-mail. Volal, jestli si uděláme hezký víkend, že jsem se mu moc líbila a že tu kampaň dostanu. Případy, kdy vyžadují nějaké protiplnění za to, že dostanete práci, je sféra za hranou všech morálních hodnot. Když vám někdo řekne, že vám to sluší, tak to je hezké. Ale když jste pak na pracovní akci a je tam hodně pánů, jsou připití, tak se pak setkáte až s oslizlými řečmi.
V čem byste řekla, že jste sama na sebe pyšná?
Zamýšlím se. Těch malých úspěchů, ze kterých se třeba skládá to, kde dneska jsem, čemu se věnuji, určitě na té cestě bylo hodně. Daleko více bylo překážek, které jsem musela překonat, ale jsem vděčná svým rodičům a také vlastně Bohu, protože víra je pro mě v životě strašně silná kotva, že jsem i přes to všechno, co se mi podařilo, nohama na zemi. Rodiče mi dali do života takový základ, včetně víry, že mě showbyznys nezměnil, věci, které jsou pro mě pořád v životě důležité, nejsou peníze, majetek.
To slovo pyšná je až takové tvrdé, ale možná za toto jsem strašně vděčná, že cokoliv menšího nebo většího se mi podařilo, tak pořád stojím nohama na zemi a třeba jako na této akci, dokážu myslet i na děti v Bangladéši, nebo při jiných aktivitách, akcích, na ty potřebné a dokážu pomáhat druhým. Protože to, že se mám dobře, neznamená, že druzí měli to štěstí.
Vy financujete výstavbu škol v Bangladéši, co vás k tomu přivedlo?
Byla to shoda okolností a náhod, ale i když je ten příběh dlouhý, pokusím se ho pro čtenáře říci co nejstručněji. Po úspěchu v Miss jsem se rozhodla, že bych chtěla pomáhat a zorganizovat charitativní večer. Ale na co by šel výtěžek? Tehdy jsem potkala lidi, kteří se vrátili z Bangladéše. Vyprávěli mi, kolik tam jeden dolar vlastně znamená, že oproti Evropě je to strašně moc.
Propojili mě, já jsem se tam vypravila, viděla jsem to na vlastní oči a od té doby jsem na to nedokázala přestat myslet a pomáhám v Bangladéši už více než deset let. V roce 2016 jsem tam otevřela první školu a doufám, že dnešní nadační party přinese potřebné peníze na stavbu té zbylé školy.
Teď jste zadaná, ale přemýšlela jste předtím o tom, že byste si pořídila dítě i bez chlapa?
Samozřejmě to člověka napadne, když je nějakou dobu sám. Říká si: Ale já bych to dítě chtěla! Možná je v tom zas ten fakt, že jsem silně věřící, chodím každou neděli do kostela. Mluví se o tom, že dítě má být v kompletní rodině, čili já bych si splnila to nějaké „chci dítě“, ale pro něj by to bylo strašně nefér. Víra mě drží v mantinelech, kdy si říkám: Věř, pros za to a věř, že to do život ave správný čas přijde.
Když jste věřící, tak mi řekněte, jestli vy konkrétně jste fanynkou papeže Františka?
(smích) Myslím si, že je úžasná osobnost, zajímavá autorita, ale pro mě ten vztah je - já a Bůh. Děje se toho hodně, i v církvi jsou lidi, kteří jsou úžasní ale i takoví, kteří udělali špatné věci, zneužívají svého postavení. Pro mě církevní autority nejsou tím, ke komu bych vzhlížela. Vzhlížím nahoru k pánu Bohu a pokud daná osobnost je věřící, zastává funkci v církvi jako třeba papež František a zastává ji dobře, tak mu určitě fandím a myslím si, že František je dobrý papež.
Za co sama pro sebe ráda utrácíte?
Umím si udělat radost maličkostmi, když třeba jdete po centru Prahy a koupíte si dobrou zmrzlinu. Ale třeba teď jsem si dovolila takový výstřelek, chtěla jsem být na svoji oslavu narozenin opravdu krásná a mám na sobě šperky, které jsou za téměř půl milionu korun. Jsou to pravé diamanty, bílé zlato, smaragd z Kolumbie. Jsou to unikátní šperky a všechno ručně dělané, takže jsem ozdobená velmi draze. To mám samozřejmě ale jen půjčené! Na takové investice zatím v šuplíku tolik peněz nemám! Tak doufám, že mě ani se šperky dneska nikdo neodnese. (smích)
