Ale není to zásluhou politiků, nýbrž šéfa odborů Josefa Středuly. Mluvil jsem tento týden s jedním mladým ekonomickým novinářem, který mi vyprávěl o svém prvním setkání s odborářským šéfem, tehdy ještě ne úplně nejvyšším. „Nesouhlasil jsem s ním, ale to co říkal, dávalo smysl. A hlavně se lišil od podivných tesilových figur ostatních odborových bossů,“ popisoval svůj první tehdejší dojem. Středula se liší nejen od odborových šéfů, tak jak jsme na ně byli zvyklí, ale vlastně od drtivé většiny veřejných osob.
Nejlepším vysvědčením úspěšného PR je, podaří-li se vám ostatním vnutit svoje téma debaty. A právě to se podařilo Středulovi. Jeho kampaň #KonecLevnéPráce se dá vyučovat, kterak dělat dlouhodobě úspěšnou veřejnou kampaň. Má všechno. Obsah, který zajímá každého z nás, protože, kdo by nechtěl mít víc peněz na platební kartě. Komplexnost komunikačního přístupu - odbory to rozjely všude: v médiích, na sociálních sítích, v přímém styku s veřejností i v komunikaci s opinion leadery. Moderní image, protože Středulova komunikace není vůbec umaštěná a nepřipomíná minulé století. On nemluví o tom, co bylo, ale jasně, stručně a srozumitelně říká, co chce - hantýrkou sportovních komentátorů umí měnit tempo podle průběhu hry. A nakonec je radikální, když vyhrožuje, že půjde od podniku k podniku a bude vyžadovat zvýšení platu, ale dokáže být konstruktivně rozumný, protože ví, že Češi svoje revoluční husitské geny poztráceli ve svých „slavných prohrách“, jak trefně vystihl Jára Cimrman.
Středula dokázal, že všichni účastníci volebního závodu se k jeho tématu musí vyjádřit. A málokterý politik si dovolí jít do voleb s heslem: „Měli byste brát míň než vaši západní kolegové a kolegyně.“ Není doba na utahování opasků. A tak si může Středula ráno zapnout svůj Twitter a sledovat, kterak mu politici jako nějakému pohanskému bůžkovi nosí dary, aby si ho naklonili. A on je v té záviděníhodné pozici, kdy může jen glosovat, tu útočně, tu smířlivě, podle nálady a potřeb vlastní komunikační taktiky.
Oceňuji především, že za jeho kampaní je vidět práce. Není to narychlo spíchnuté grafickým studiem syna předsedovi sestry, jak tak bývá v kraji zvykem. Současně je za kampaní #KonecLevnéPráce cítit trpělivost. Autoři věděli, že úspěch jim nespadne do klína za pár týdnů. Byli důslední, předvedli tah na branku, což zrovna také není česká přednost.
Před začátkem horké fáze volební kampaně tak můžeme s klidem říct, že jednoho z vítězů již známe. Protože se s vámi vsadím o lahev své oblíbené irské whiskey, že zvýšení platů bude mít v plánu každá vláda, která z volebního cirkusu vzejde. Nevím, co Josef Středula pije, ale on se svým PR týmem, si již může klidně nalít svůj oblíbený nápoj a připít na vítězství.
