Tak ono hodně atributů přisuzovaných čistě ženám je vnímaných jako něco méně hodnotného, směšného, nechtěného. Pamatujete na Luneticy (jak se to píše?). Nebo obecně boybandy. Jakmile je něco typicky ženská, velmi často to není prestižní. Opravdoví chlapi nenosí make up, nenosí růžovou, nenakupují oblečení, já nevím, co všechno ještě. Těch věcí je tolik, že se od nich snaží distancovat i ženy samy, obvykle během dospívání. Kolik máte děvčat, co si na sebe NIKDY nevezmou růžovou, nebudou poslouchat pop a tak podobně? Často jen proto, že cítí, že jsou chytré a zároveň ambiciózní a chtějí se odlišit, nechtějí být strčené do škatulky "hloupá holka". Nebo obecně nevědí, jak se zapojit do ženského kolektivu. Nebo nemají dostatek sebeúcty (kde by ji vzaly, když společnost k ženské roli úctu projevuje tak sporadicky). Třeba mají špatný vzor ve vztahu matka - otec, kdy si otec matky neváží a ona se mu přehnaně podřizuje. Těch důvodů, proč si ženy nechají kálet na hlavu je spousta. O když si troufnu tvrdit, že moc nesouhlasím s první částí Vašeho příspěvku, zejména z pohledu vztahu, přijde mi to velmi zvířecí. Partnerství je mnohem víc než jen "dělat děti". Ovšem je pochopitelné, že po třicítce ženy dostanou nálepku "nepoužitelné". Protože v tu chvíli mají často z reprodukčního hlediska splněno a začínají konkurovat mužům. Vemte si, kolik bylo Marii Terezii nebo Kateřině Veliké, když se ujaly vlády. A já samozřejmě vím, že je blbost to psát sem, protože tady je osazenstvo složeno z lidí, kteří takovéhle informace nejsou ochotní přijmout. Ale taky to píšu Vám a třeba Vás něco z toho osloví. I když dostanu milion mínusek. Ale jo, podle mě by se ženy cítily více ve své kůži, kdybychom se té kůži nevysmívali
