Nyní něco takového žádá jeden z nejpilnějších tvůrců českých zákonů, křesťanský demokrat Janeček. I vláda chce omezit kuřáky, nikoliv však tak drasticky.
V restauracích i jinde by mohli mít kuřáci vyhrazená místa.
Státní boj proti konzumaci něčeho, co není zakázáno, v sobě vždycky nese rys pokrytectví. Vlády z něj mohou být nařčeny, pokud rády využívají spotřební daně z cigaret a tabákové koncerny mají velký vliv.
Z druhé strany protikuřácké kampaně napadají liberálové jako nepřípustný zásah do lidské svobody. A zatřetí je legrační umělá hierarchie škodlivin, kterou moderní kapitalismus vytvořil: marihuana je zakázána úplně. Cigarety jsou pronásledovány jako škodná. O alkoholu se říká, že škodí, podává se však na pracovních obědech.
Toto rozlišení je zvyklostní a lze uvést tisíc důvodů pro to, aby se obrátilo, či pro to, aby bylo zakázáno všechno, nebo naopak aby bylo vše povoleno včetně reklam a podomního prodeje.
Máme tedy celou debatu smést ze stolu a myslet si o Italech, Irech a Švédech, že zbytečně terorizují značnou část spoluobčanů? Nikoliv. V případě kouření je nesporné, že obtěžuje, případně poškozuje většinu nekuřáků.
Je přirozené a nutné, aby státní moc bránila jejich práva. Ale má tak činit s mírou, neboť kuřáci sice možná propadli zlozvyku, ale nepáchají jím žádný přestupek, natož pak zločin.
Z tohoto hlediska je rozumné vymezit kuřákům oddělený prostor. Paušální zákaz je vlastně uznáním neschopnosti takové oddělení vyřešit technicky a vymoci je silou. Možná to opravdu nejde.
Měkčí řešení však rozhodně stojí za pokus. Teprve když selže, je na místě "irské" Janečkovo řešení.
