Jaroslav Škarvada se narodil 14. 9. 1924 v Praze. Vystudoval papežskou Lateránskou a později Gregoriánskou univerzitu v Římě. Na kněze byl vysvěcen roku 1949.
"Často se o něm hovořilo jako o nenapravitelném optimistovi, který svou dobrou náladou dokázal ´nakazit´ všechny kolem sebe. A přitom prošel tolikerou beznadějí a zažil mnoho těžkých chvil 20. století," píše se o Škarvadovi na stránce pražského arcibiskupství.
Kvůli politické situaci v bývalém Československu po komunistickém puči v únoru 1948 byl Škarvadovi znemožněn návrat do vlasti.
Pracoval proto nejprve v Itálii jako profesor dogmatiky v regionálním semináři v Chieti, od roku 1965 působil jako sekretář kardinála Berana.Jeho hlas zněl i na vlnách Hlasu Ameriky, Svobodné Evropy a Vatikánského rozhlasu.
Škarvada byl v exilu pověřen organizací duchovní péče o české krajany v zahraničí a stal se spolupracovníkem vatikánského Státního sekretariátu. V roce 1982 byl jmenován titulárním litomyšlským biskupem, o rok později ho papež Jan Pavel II. ve vatikánské bazilice sv. Petra vysvětil na biskupa.
Po návratu do vlasti se v roce 1991 stal pražským světícím biskupem, od ledna 1993 do září 2002 byl proboštem Metropolitní kapituly u sv. Víta, Václava a Vojtěcha v Praze.
V roce 2003 mu prezident Václav Klaus udělil státní vyznamenání, Řád Tomáše Garrigua Masaryka za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva.
