Je naprosto evidentní, že alkohol není jen nějaká poživatina, se kterou je nutno bojovat, protože generuje zlo. U normálně myslících lidí je alkohol trvalou součástí jejich života, oni si hladinu alkoholu v krvi nevytvářejí, oni si jen dle potřeby tuto hladinu zvyšují. Naučili se vyznat v ušlechtilém pijáckém umění, na druhé straně osobnosti slabé či pod tlakem okolností oslabené mohou podléhat vlivu alkoholu natolik, že pod vlivem alkoholu se chovají autodestruktivně. Takže nějaký spolehlivý a univerzální metodický postup jak na alkohol neexistuje. Vodítkem seriózního přístupu k alkoholu a potažmo k problému alkoholismu může být empirie - je přece známo, že alkohol se konzumoval od pravěku přes starověk atd. až do současnosti, kdy současní iniciativně blbnoucí novátoři mají spadeno vedle zákazu kouření v hospodách i na alkoholické nápoje. Skrze neslýchaný a nebetyčně drzý zákaz kouření si novodobí prikázčici pod rouškou ochrany zdraví brousí zuby na zákaz alkoholu, aby po vzoru zákazu kouření v hospodách, které po celá staletí fungovaly jako svatyně kuřáků, zakázali v hospodách i požívání alkoholických nápojů, jen se škodolibě těším na nemile překvapené hlupáky, kteří tak jásali, když neprozíravě chválili zákaz kouření v hospodách, aniž by si uvědomili, že byl vytvořen historicky přelomový precedens na ochranu zdraví, neboť od zákazu kouření v hospodách se už nedá nic vyloučit, prakticky může být postupně vše zakázáno na základě ochrany zdraví. Takže za sebe uvádím, že tabák a alkohol patří do naší společnosti od jejího vzniku a jakékoli nadšenecké snahy v podobě totálních zákazů na bázi vnucené jakobínsko-polpotovské ukázněnosti jsou cestou do pekel. Alkohol pomáhá, ale může i zabíjet. Alkohol může být pro některé typy přemýšlivých lidí inspirativní. Však právě třeba Ludwig van Beethoven byl milovník piva a při cestě domů z hospody v podroušeném stavu si podle tehdejších svědků pobrukoval nové a dosud neznámé melodie, které pak ztvárnil ve svých hudebních dílech.
