Proč vláda nejdříve nezkusí, jestli jsou lidé, kteří nebyli postiženi, ochotni pomoci? Proč nenavrhne dobrovolnou daň? Proč nezkusit navrhnout, pojďte, zaplatíme stokorunu měsíčně z platů, živnostníci tisícovku za rok?
Co by vládě udělalo, kdyby založila Vládní povodňové konto, jeho stav zveřejnila na internetu, udělala mu mohutnou reklamní kampaň (vše se dá udělat samozřejmě zdarma).
Od zaměstnavatele by poté přišla nabídka: chcete platit povodňovou daň? Dejte ze svého platu stokorunu, nebo můžete dát víc.
Můžete daň také kdykoli zrušit. Ve změti, které se říká daňové přiznání, by pak přibyla kolonka ´Vládní povodňové konto´. Chceš přispět? Chceš, nechceš, nevadí.
Ze čtyř a půl milionu pracujících by se snad našel milion, který by to udělal. Sto krát milion je sto milionů korun měsíčně a 1,2 miliardy ročně.
Samozřejmě je tu argument, že existují různá povodňová konta. Ale lidé brzy zapomínají, navíc jsou mezi námi i tací, kteří si zakládají konta falešná.
Chci věřit tomu, že by stát vydělal mnohem víc, než nesmyslným zdaněním několika milionářů či zdaněním pohonných hmot, které budou při obnově země dost třeba.
Chci věřit tomu, že stokoruna z platu by nikoho nezabila. Chci věřit tomu, že by někteří lidé přispívali i víc.
Za zkoušku to určitě stojí. Když to nevyjde, zvyšte daně, lakomý národ si nic jiného nezaslouží.
Ale asi to dopadne stejně jinak. Vláda se zbaví unionistů (nabo Hany Marvanové) a za podpory komunistů protlačí sněmovnou daňový balík. Musí přece zkrouhnout bohaté a ty, co si dovolují jezdit autem nebo dokonce kouřit. Na solidaritu a poctivost lidí nespoléhá. Že by tu platilo staré ´Podle sebe soudím tebe´?
