Ve svazcích jsou i příběhy špionů, kteří kradli v zahraničí technologie a vědecké poznatky. České republice jako nástupnickému státu by za to mohly hrozit obrovské finanční pokuty.
Vláda by je nerada platila, a tak kombinuje, jak z toho ven. Zveřejnění všeho, co svazky skrývají, může podle vlády ohrozit i vztahy s jinými státy. Vláda tak chce chránit nejen státní rozpočet, ale i naši peněženku. Je však nedůsledná. Když už nechce zaplatit škody, které komunistický režim svými loupežemi napáchal, protože je to škoda, mohla by v tom lupičství pokračovat, protože je to dobře.
Jestli se někdo chce rozejít s komunismem, musí to prostě udělat a nahradit všem, co možno jest. Vláda nemůže říkat, že má v archivech doklady komunistického lupičství, ale že je nikomu neukáže, protože by musela za to lupičství zaplatit. Může předstírat, že se neloupilo nebo že nešlo o lup, nýbrž o mezinárodní spolupráci, ale nemůže říkat "loupilo se" a lup si ponechat.
Připomeňme vládě, že problém zní: lup vrátit. Či alespoň nějakou jeho možnou část. Tak to dělají všichni civilizovaní lidé, kteří se myjí a čistí si chrup. Pokud to vláda neudělá, může klidně v loupení pokračovat - vždyť loupení se vyplácí. Zúčtování s komunismem neznamená sestavovat mravokárné stati, nýbrž právě to, co se vládě nechce udělat: nahradit, vrátit, odčinit.
Vláda říká: zatajme, co ukradli. Znamená to, že máme vládu fiškulínů, šejdířů a kuliferdů? Toto hodnocení je naštěstí žalovatelné. Žádný ministr to na sobě nenechá: vláda není šejdíř, nýbrž hospodář. V mazanosti komunistům nikoliv vzdálený.
