Vystavené předměty sháněl především po starožitnictvích. "Chceme lidem připomenout, v čem vlastně žili a čemu věřili. Důsledky komunismu jsou patrné dosud a ani vědci stále nemají při hodnocení tohoto období jasno," vysvětlil svůj záměr Glenn Spicker.
Podle něho to je také důvod, proč podobné muzeum zatím v Česku nevzniklo. "Je to příliš živá a pro svědomí většiny lidí složitá věc," dodal.
Pražské Muzeum komunismu si nečiní nárok přesně zdokumentovat historii. Jako soukromý subjekt se musí snažit vydělat. Tomu přizpůsobil jeho zakladatel i podobu expozice. Ta v úvodu vtáhne návštěvníky do budovatelského úsilí lidu a jeho snů o lepší společnosti. Nechybí dílna připomínající boj úderníků s pětiletkou či lavice ve školní třídě, která poskytuje obraz o podobě ideového zpracovávání národa již od útlých let.
Reálný socialismus dokreslují nainstalované prázdné regály v obchodě nebo věrně zařízená "výslechovna" Státní bezpečnosti. Místnostmi zní nadšené písně pionýrů a svazáků, promítat se budou i filmy z doby komunismu. Proti podobě Muzea komunismu nic nenamítá ani Konfederace politických vězňů (KPV).
"Je to udělané poutavě a věcně správně," reagoval František Zahrádka, člen vedení KPV a vedoucí Muzea třetího odboje v Příbrami, které mapuje komunistické perzekuce odpůrců režimu.
