Cítíte svůj odchod z vlády jako křivdu?
Je to těžké popsat jako křivdu, snažím se nepropadat citům. Je možné, že všichni účastníci mého odvolání mohli jednat v dobré víře, že konají správně. Ale jenom já a ostatní spoluobvinění můžeme s naprostou přesností vědět, že jsme se ničeho nedopustili. A tu znalost věci jsme nedokázali přenést na ty, kteří rozhodli.
Prostý fakt, že ministr - jakýkoli - je stíhán, není pro vás dostatečný důvod pro to, aby odstoupil, byť třeba jen dočasně?
V té věci nebudou shledány žádné materiální ani jiné důkazy.
Proto jsem velmi silně cítil, že jakákoli formulace, která by i jen vzdáleně mohla vést k úvaze, že jsem se čehosi dopustil, nesmí nastat. Proto jsem požádal pana předsedu vlády, aby zvolil metodu odvolání z funkce, a on tak učinil.
Je pravda, že vám premiér dal týden na to, abyste ho přesvědčil o své nevině?
Požádal jsem ho o to, abych mu mohl předat nějaké analýzy a rozbory, které jsem si nechal vypracovat. Termín, který mi udělil, bylo toto úterý odpoledne. Případné personální řešení mělo nastat, nebo nenastat ve středu. V pondělí večer jsem byl informován, že pan prezident si přeje, aby celá záležitost byla uzavřena během úterka, a tak se také stalo.
Předložil jste premiérovi nakonec tu analýzu?
Nepředložil, protože lhůta určená k předložení uplynula dříve, než mohlo být cokoli předloženo.
Kdy vám premiér řekl své poslední slovo, že musíte z vlády odejít?
Dnes osobně v osm hodin ráno. Do té doby jsem věřil, že ve vládě zůstanu.
Co podle vás vyšetřovatelé při vašem obvinění udělali špatně, v čem nemají dostatek důkazů?
Ten trestný čin musí být spáchán úmyslně. Nikdy jsem neudělal nic, co by bylo třeba jen pokusem o něčí znevýhodnění.
Na co jste použili peníze, které jste měli podle obvinění předat věřitelům?
V naprosté většině na úhradu mzdových závazků a závazků ze sociálního a zdravotního pojištění a daňových povinností. Na to jsme nesmírně dbali, protože neplatit daně za zaměstnance je zločin, který se ve slušné společnosti neodpouští. A neplatit za ně pojištění je totéž.
Dopustil jste se během svého působení v Libertě nějakého pochybení, kterého dnes litujete?
Ne, ne.
Jaké byly vaše pocity, když jste se dozvěděl, že budete trestně stíhán a hrozí vám byť teoreticky - až osmileté vězení?
Byl to pocit naprosté absurdity a nesmyslnosti.
Ani na okamžik jste se nezačal bát, že byste skutečně mohl skončit ve vězení?
Je-li právo právem, není čeho se bát.
Co teď budete dělat?
Hlavně se chci věnovat své politické a občanské rehabilitaci.
A kromě toho budete dělat co? Z čeho budete žít?
Musím si najít nějakou činnost, která by mi umožnila nějaké skromné živobytí a vytvořila prostor pro to, abych mohl usilovat o rehabilitaci. Je možné, že v této situaci bude obtížné najít si rozumné zaměstnání. Zatím jsem tedy neuvažoval kde, spíš uvažuji co.
Řekl jste si v posledních čtrnácti dnech, že to jsou nejhorší okamžiky vaší politické kariéry?
Nikdy není tak zle, aby nemohlo být hůř. A nikdy není tak dobře, aby nemohlo být lépe.
Bylo to zlé, ale nejsem člověk, který utíká z boje.
Zmínil jste, že byste se mohl na ministerstvo financí vrátit.
Měl jste na mysli post ministra?
Ta úvaha je reálná. Ničeho špatného jsem se nedopustil. Ani po odborné stránce. Mám za to, že jakmile se prokáže, že to obvinění je bezdůvodné, nastane čas k tomu, abych se na ministerstvo vrátil.
