SERIÁL:
Příběhy železné opony
Šlo o akci StB, v níž byli lidé nepohodlní režimu nuceni pod nejrůznějšími pohrůžkami a vydíráním opustit republiku.
Když Čeřovští opouštěli svou vlast, nebyli už vlastně ani občany Československa. Místo pasu dostali průkaz a na něm stálo, že rodák z východních Čech ing. Čeřovský je "neurčené státní příslušnosti, přechodně se zdržující v Československé socialistické republice".
Komunistická tajná policie se postarala, aby nepohodlní manželé zmizeli a s nimi i "nebezpečí", že se vrátí zpátky.
"Původně jsme odmítali podepsat žádost o zbavení občanství. Ale oni řekli, že je to jedno. Že nás toho občanství zbaví sami," popisuje dnešní důchodce Zbyněk Čeřovský.
V té době však měl za sebou vězení, šikanování, účelově vypouštěné pomluvy, sledování kamerou i odposlechy v bytě. Vypadalo to, že na tom sotva může být hůře. Jenže mohl. Byl bývalý voják z povolání a StB mu vyhrožovala obviněním z vyzvědačství, což by znamenalo vězení na deset až patnáct let. Takže nakonec kývl.
"Syny jsme pro jistotu poslali napřed, aby si je tady nenechali jako rukojmí," říká jeho manželka Libuše.
Podplukovník se postavil proti okupaci
Vše začalo v srpnu 1968. Čeřovský byl zástupcem velitele vojenského letiště v Hradci Králové a jako tehdejší podplukovník se jasně postavil proti sovětské okupaci. V Hradci bylo velitelství československého letectva a 21. srpna stálo na ploše 225 sovětských a polských letadel - a Čeřovský jim odmítl zajistit podporu - ubytování, servis a pohonné hmoty.
S nástupem normalizace začal jeho pád - nejdříve mu zakázali chodit do zaměstnání, pak ÚV KSČ rozhodl, že bude vyhozen, takže v roce 1970 jeho kariéra v armádě definitivně skončila.
Do roku 1976 tedy pracoval na stavbě plynovodu, relativně v poklidu. Jenže v roce 1976 režim přitvrdil. A pak Čeřovský podepsal Chartu a to bylo něco jako poukázka na nepřetržitou šikanu. Ačkoli byl místy bez zaměstnání - na něm samém se "uživilo" asi třicet příslušníků tajné policie.
Dům hlídaly kamery i štěnice
Poblíž jeho domku si StB v jedné budově pronajala kancelář. Jeho souseda zase tajní policisté přesvědčili, aby svůj volný čas věnoval chovu ptáků. A pořídili mu i klec. Její pozoruhodnost spočívala v tom, že v ní byla kamera, která sledovala Čeřovského dům.
"Zkoušeli na nás všechno možné. Přijeli si pro mne a pro manželku a každého odvezli jinam. Jí řekli, že mám milenku, a mně, že ona má milence. A mezitím do domu namontovali odposlech," popisuje Čeřovský.
V roce 1980 si jej předvolal Petr Žák, vysoký funkcionář tajné policie odpovědný za boj proti vnitřnímu nepříteli, do Hradce Králové. "Řekl mi, že z rozhodnutí nadřízených orgánů bylo odsouhlaseno naše vystěhování. A já na to: Co když se nevystěhuji? A on: Jste voják. A my máme důkazy, že jste vyzvědač. Chtěli, abych se okamžitě rozhodl," popisuje Čeřovský.
Vězení za pobuřování
Pak se poradil s manželkou, řekl, že ano, a dostali žádosti. Ty už byly dávno připraveny. Jenže na formulář Čeřovský napsal: "Žádost podávám pod nátlakem." To byla hrubá chyba. Pracovník generální prokuratury zjistil, že se tím dopustil trestného činu pobuřování, a StB takovou žádost zamítla (z Československa se přece odchází dobrovolně).
Pak následoval půlroční kolotoč výslechů (převážně v noci), a pak dokonce pozoruhodná nabídka na vystoupení v televizi (měl přečíst prohlášení, že odvolává podpis Charty) a pak už jej vezli. Na Bory, do vězení.
V té době tam už byla zvláštní společnost: Jiří Dienstbier, Václav Havel a další. A Čeřovského syn tehdy rukoval. A náhodou taky na Bory, hned do sousedního areálu vedle vězení. "Nevěřím, že to byla shoda okolností," říká Čeřovský.
Hádky o občanství
Po půldruhém roce Čeřovského propustili. Jenže mezitím už ho zase tajní policisté stihli informovat, že na vystěhování trvají. Hádal se alespoň o občanství, aby se jednou mohl vrátit domů.
Bylo to jedno, 16. srpna 1984 byli manželé Čeřovští zbaveni občanství zvláštním přípisem (přitom jiný úřední dokument z 8. srpna téhož roku uvádí, že jsou osoby "neurčené státní příslušnosti"). V té době se na ně někteří lidé dívali stejně už jako na cizí.
"Lidé se báli. Strašně se báli. Dělali, že nás neznají. Přešli na druhou stranu ulice nebo zašli do domu, aby se s námi nemuseli ani pozdravit, natož bavit."
Takže se ocitli v Německu, kde si v Mnichově vyzvedli kontejner se svými věcmi (převoz od hranic do Mnichova museli zaplatit dodatečně, z půjčených peněz). Jenže v Německu bylo v té době 2,5 milionu nezaměstnaných a ne zrovna jednoduchá situace.
Dům získal spolupracovník StB
A navíc tajná policie na ně dosáhla i tam. StB zorganizovala provokaci, že se Čeřovský vykazuje falešným diplomem. "Naštěstí se to vysvětlilo a Němci se omluvili," říká.
Až do pádu komunismu pracovali pro Svobodnou Evropu v Mnichově a pro Hlas Ameriky. Dnes manželé Čeřovští žijí sice v Česku, ale do svého domova se nevrátili. Jejich dům, kterého se před odjezdem museli zbavit, už dávno obývá někdo jiný. Po jejich odchodu ho získal spolupracovník tajné policie.
Další podrobnosti se dozvíte na ČT1 ve 22:05 hodin.
Kolik stála rodinu Čeřovských akce Asanace
* Poplatek za dosažené vzdělání, který museli před odjezdem zaplatit: 24 000 korun* Celní poplatky: 90 000 korun
* Poplatky ministerstvu financí, ONV, vystavení dokladů: 15 000 korun
* Pronájem kontejneru na osobní věci od ČSD, doprava kontejneru: 19 500 korun
* Ztráta bytového zařízení a osobních věcí: 350 000 korun
* Ztráta domu v Pardubicích (přibližná dnešní hodnota): 4 000 000 korun
* Celkový odhad škod včetně domu: 4 498 500 korun
