První instance řešila Hanzlíkovu žalobu již dvakrát a pokaždé ji zamítla. Jako satisfakci za dům chtěl někdejší chartista téměř dvanáct milionů korun. Třiasedmdesátiletý muž se dožadoval rovněž doplacení důchodu ve výši přes sedm set tisíc. Nyní prý pobírá necelé tři a půl tisíce měsíčně. Za léta strávená v Rakousku nepobírá nic.
Se zamítnutím nároku žalované ministerstvo vnitra souhlasilo. Naopak Hanzlík se před senátem odvolacího městského soudu verdikt pokoušel zvrátit. „Je paradoxní, že teď tady stojím proti své vlasti, které jsem obětoval všechno. A teď se ke mně zachovala macešsky,“ zalykal se senior.
Městský soud v Praze však verdikt potvrdil. „Napadený rozsudek je věcně správný,“ řekla předsedkyně Ivana Kotrčová. Podle ní měl Hanzlík postupovat jinak.
Soudkyně uvedla, že v tomto případě nedoložil žalobce nezákonné rozhodnutí ani nesprávný úřední postup. Měl využít speciálních zákonů pamatujících na odškodnění obětí komunistického režimu. Dala rovněž za pravdu vnitru v tom, že stát s prodejem domu neměl právně nic společného, jelikož jej Hanzlík prodal soukromé osobě.
Nemohl jsem se dívat na ten marasmus, řekl Hanzlík
„Co k tomu můžu říct? Podívejte se na to klima, co se tady děje. To s tím soudem koresponduje,“ komentoval verdiktu někdejší disident. „Nevím, co jsem spáchal za zločiny, že mě takto vyhodili z republiky, děcka ze školy. Víc jak rok jsem nepracoval, protože mi nedali práci ani v kotelně,“ vzpomínal.
Podle svých slov do té doby nouzí netrpěl, vydělával dost. „Ale nemohl jsem vidět tady ten komunistický marasmus, tak jsem se proti tomu postavil. Lidi říkali: Co mu scházelo, vždyť vydělával dost. Ale to mě vadí, nemůžu tu vidět lumpárnu,“ vysvětlil iDNES.cz, proč se v době normalizace vzbouřil proti režimu.
Hanzlíkovi nyní zbývá možnost podat dovolání. Jeho advokát Michael Hrnčíř avizoval, že to se svým klientem zváží. S verdiktem „promlčeno“ po deseti letech soudního sporu se podle něj těžko smiřuje.
Disident z Prostějovska
Akce AsanaceAkce Asanace byl krycí název pro operaci StB z přelomu 70. a 80 let 20. století, pomocí které chtěl komunistický režim v Československu donutit nepohodlné lidi, zejména signatáře Charty 77 k odchodu z Československa. Při akci byly použity různé formy psychického i fyzického nátlaku a vydírání. K emigraci takto byli donuceni například Milan Hlavsa, Jaroslav Hutka, Karel Sidon či Pavel Landovský. |
Zpočátku se Hanzlík domníval, že se změnou poměrů nebude muset svůj nárok na náhradu škody soudně uplatňovat. První žalobu podal spolu se svou manželkou v roce 2001, byla ale odmítnuta.
V té době totiž probíhalo trestní řízení proti konkrétním příslušníkům StB, kteří byli činní v akci Asanace. Druhou žalobu podal Hanzlík v roce 2007, ale na podzim, konkrétně v symbolické datum 17. listopadu. Soud ji po osmi letech zamítl s tím, že ji měl podat do tří let od odsouzení příslušného důstojníka StB Puklického, což bylo do ledna 2007. S takto určenou lhůtou Hanzlík nesouhlasil.
Petr Hanzlík byl koncem 70. let na Prostějovsku známou osobou. Pořádal diskotéky, kde pouštěl zahraniční hity, které jinde nebyly k sehnání. Poté, co podepsal Chartu 77, tlak StB na něj zesílil.
V procesu s estébaky dříve vypověděl, že ho přesvědčovali k vystěhování z republiky, v opačném případě mu hrozili pobytem ve vězení nebo na psychiatrii. Když byl několikrát vyhozen ze zaměstnání a jeho syna komunisté vyloučili ze školy, radši s rodinou odešel do Rakouska.
