Stávka prozatím nebude. Jaké jsou vaše podmínky, aby se nestávkovalo ani v budoucnu?
My jsme nikdy stávku nechtěli, politici nás vmanévrovali do situace, kdy jsme neměli jinou vyjednávací možnost. Po úterním jednání parlamentu, který naše požadavky schválil, jsme se rozhodli situaci odblokovat a doufáme, že už nebudeme muset hrozit stávkou.
Pravicový Senát nejspíš zákon vrátí zpátky do Sněmovny, své veto už ohlásil i prezident.
Pokud to Senát vrátí Sněmovně, očekáváme, že se s tím Poslanecká sněmovna vypořádá.
Takže spoléháte na slib lidoveckých poslanců, že vaše požadavky ve Sněmovně napodruhé podpoří?
Ano, a nejen jich, ale také nezařazených poslanců.
Není stávka moc tvrdou výhrůžkou? Držíte jí v šachu tisíce cestujících, kteří s problémem nemají nic společného.
Hrozba stávkou je to jediné, co nám zbylo. My jsme víc než tři měsíce jednali s politiky, ale ODS blokovala Sněmovnu. Pravicoví politici jsou ochotní jednat pouze pod tlakem, jinak se s námi nechtějí bavit.
Prezident Václav Klaus prohlásil, že odboráři se chovají darebně a že místo toho, aby bojovali proti zaměstnavatelům, bojují proti státu, který musí daňové benefity platit.
Já jsem zvyklý na to, že pan prezident se vyjadřuje ke všemu od globálního oteplování po Lisabonskou smlouvu. On má na své názory právo a jako prezident není za své výroky ze zákona odpovědný. Pokud nás někdo nazývá darebáky nebo vyděrači, je to z úst demokratických politiků nepřijatelné. Zatěžovat dnes v ekonomické krizi zaměstnance dalšími nesystémovými a zbytečnými výdaji, musíme odmítnout.
Exministr financí a poslanec Miroslav Kalousek namítá, že je-li něco nesystémového, jsou to daňově zvýhodněné zaměstnanecké benefity, na které musí doplácet všichni občané.
Je-li něco nesystémového, je to pan Kalousek. Pokud on říká, že na benefity přispívají nedobrovolně všichni občané z daní, odpovídám mu, že já nedobrovolně přispívám na jeho poslanecké benefity. A ty jsou za měsíc násobně větší než průměrné benefity zaměstnance za celý rok. Zaměstnanci se na vzniku krize vůbec nepodíleli. My si krizi uvědomujeme, nekřičíme po zvyšování mezd ani dalších státních výdajích, chceme jen zachovat stávající úroveň.
Ale někdy výhody zaměstnanců skutečně působí jako rozhazování veřejných peněz. Třeba železničářů je dohromady asi třicet tisíc, ale režijních jízdenek koluje přes dvě stě tisíc, protože na ně mají nárok i členové rodin.
Pokud budou benefity padat a ztrácet se, nebude to znamenat nic jiného, než že to budou chtít zaměstnanci nahradit v podobě zvýšení mezd. A to teprve bude zásadní sociální problém, protože tomu budou zaměstnavatelé bránit. Pak nebude jedna, ale desítky nebo stovky stávek.
