Ústavní péče by měla být poskytována až při nemohoucnosti. Manipulovat s tělem duchem duchem nepřítomného seniora asi šedesátiletý potomek moc nezvládne nehledě na to, že musí chodit ještě do práce do pětašedesáti. Tam by se mělo starat město, stát i rodina finančně. Důchod bývá deset tisíc, něco přihodí děti a stát ( příplatek na nemohoucnost) a podmínky personálu i kvalita péče může být velice důstojná. Obec by mohla hodně pomoc. Pokud se ví, že dotyčný se senior pobyde v ústavu dlouho, mohly by děti pronajmout jeho bydlení a peníze vázat na jeho péči. Neexistuje univerzální řešení, ale správná hesla jsou děti, obec, stát a peníze do systému hlavně sociálním pracovníkům. Vím, že církev věnuje hodně peněz na péči o přestárlé. Pomáhají i nevěřícím..

Chybí mi tady role dětí. Máme maminku, které je 93. Je naštěstí soběstačná a potřebuje od nás hlavně jednou či dvakrát týdně dovoz na nákupy a za doktorem. Na svátky jí nabízíme, aby je strávila u nás. Sama si i uvaří, nedávno si přistoupila na dovoz jídla od sociální péče. Pro rodiče, o které se děti nestarají, by mělo město nabídnout odkup nemovitosti a deponovat větší část na vázaný účet z kterého by si senior platil buď domov, nebo poskytovanou péči doma. Vaření, praní, uklízení. Pomohlo by to dostat do této sféry peníze anebo by to “vzbudilo” zájem dětí o své rodiče.

Jasně, že je ideální být doma. Pokud se o ně má kdo starat a chce se o ně starat, tak je to ideální varianta. Ale pokud soběstační nejsou, tak je domov dobré řešení.

Jaksi zde chybí nejdůležitější statistika. Jaký byl vzorek dotázaných podle jednotlivých krajů, okresů ( te se týká i jednotlivých částí Prahy) jaká byla jejich spokojenost se sociálními službami DpS. Kolik bylo od roku 1989 postaveno domovů pro seniory, nově vybudováno a rekonstruováno do podoby podle nových norem domovů pro seniory, jaká byla a je jejich kapacita, jaká je jejich struktura podle počtu 1,2,3 lůžkových pokojů. Dále kolik bylo od roku 1995 podáno a kolik žadatelů o umístění do domova pro seniory bylo umístěno. Zajímavé je, že takové průzkumy a statistiky jsou jak v sousedním Rakousku, tak i v zámoří zcela normální. Navíc v Rakousku dokáží nejen rychle stavět domovy pro senioiry, ale vědí že tato péče o seniory je velice důležitá, neboť neváže výkonnost lidí produktivního věku péči o rodiče v domácí péči a seniorům umožňuje důstojné dožití za dobře odvedenou práci.To co je zde prezentováno nemá statistickou úroveň a je nedostatečné. Myslím si, že dotázaní singl jedinci i ostatní v prodiktivním věku až se dostanou do let seniorských a bude stejná nabídka domovů pro seniory jako je nyní , s ohledem na jejich tělesnou a duševní opotřebovanost a nutnost větší péče jinou osobou, bude zajisté jiná.

Nebo se při psaní tohoto článku motivoval prohlášením jednoho politika.." když se rodiče starali o očištění zadků pokakaných dětí, tak ať děti se postarají o "nemohoucí-po....né" rodiče.či je zde naznačeno, nač domovy pro seniory, když se bude pracovat až do doby kdy ještě budeš moci stát na nohou a pracovat? Pak ať se " příroda" postará. Využití a rozšířením pečovatelských domů pro seniory by se jistě předešlo i řadě osobních tragedií osamocených seniorů. Byla by i podstatně lepší zdravotní péče o tyto osoby. Navíc, by se snížil i počet málo využitých bytů, kde na bytu 1+2,1+3 bydlí jeden, nemohoucí senior a na jeho úmrtí , jako havran čeká " rádoby podnikatel" aby byt levně koupil a draze pronajímal. Není nad to být na stáří řádně a včas připraven a mít veškeré náležitosti postproduktivního

Myslím, že je velký problém pozdější odchody do důchodu. dnešní padesátníci půjdou do důchodu v 65ti letech. V padesáti mají přibližně rodiče, kterým je 75 let plus, mínus. Je to generace velice zachovalých lidí vyrůstající v pohodě za socialismu... Za pár let ale jejich vitální rodiče budou potřebovat péči svých dětí, které ovšem budou muset stále chodit do práce. Pokud nemají dostatečně našetřeno, aby mohly (ty děti) přestat chodit do práce a poskytnout péči rodičům, tak nevím, jak taková péče o staré rodiče bude vypadat. Z rodiny jsem viděla případy, kdy ženy šly do předčasného důchodu právě proto, aby se mohly postarat o staré rodiče. To byla ale třeba, když jim bylo mezi 55-60 lety.

Super. Až budou mít pracovníci AS odpovídající plat, nebude jich jako šafránu a senioři mohou dožívat doma.

Nicméně v současné době chce velmi málo lidí dělat moji práci.

"Až budou mít pracovníci AS odpovídající plat,.", říkáte, a já s Vámi souhlasím. Ale kdo jim ten odpovídající plat zaplatí a hlavně - z čeho? Někde dole se v diskusi píše, že pečovatelka přijde na 35 tis.Kč/měs. Ale to je mizerný plat, uvážíme-li všechny mzdové náklady (superhrubá mzda+ZP a SP hrazené zaměstnavatelem), navíc při 40 hod. týdně (ne 10 hod. denně, jak se tam taky píše). Jenže nemohoucí senoir potřebuje fakticky 24 hod. péči, včetně víkendů a svátků. Tady by nestačilo ani 100 tis. Kč měsíčně příspěvků na péči. PROTO je sice krásné, že senioři chtějí ve své většině dožít doma, i když jsou nemohoucí, ale reálně to nelze.

Ale stáli by...ale nemají na to...

na co prosím nemají? Ve státních domovech seniorů jsou základní poplatky cca 10 000 (plus mínus), pokud mají důchod nižší, platí méně a musí jim zůstat nějaká menší nezabavitlená částka. Pokud mají přiznán nějaký stupeň bezmocnosti, platí odmovu za péči i ten.

doma, fan, ale - kto sa bude starať, kto to zaplatí?

chýba vzdelávací program pre "deti" stárnúcich rodičov - kdekto povie, že sa rád postará, lenže netušia čo ich čaká. startostlivosť o duševne čulého, ale ťažko ôpohyblivého je ešte zvládnuteľná, ale taký pohyblivý človek s tým pánom čo všetko schováva - odíde a neviete kam ...

opravdu se domníváte, že na starost o nemocného rodiče je potřeba nějaký vzdělávací program? Kdopak dával "vzdělávací program" třeba vaší mamince, aby věděla, jak se postarat o vás, když jste se narodil? O to by se měli postarat sami rodiče - aby jejich děti viděli, jak se starají o babičku či dědečka. Už jako pouběťák jsem pomáhala babičce s dědou, co měl alzheimera,pak jsem pomáhala v péči o tchýní a dvakrát se starala o maminku - a nikdo mě nic učit neuměl

Kdo to nezažije, tak by o tom měl mlčet a nedělat chytrého. Problém není v penězích, ale v čase. Se sestrou jsme se celodenně starali o matku posledních pět let jejího života. Já v týdnu, sestra o víkendu. Bydlela sama v paneláku a první dva roky se ještě sama dobelhala s chodítkem na záchod. To bylo ještě celkem v pohodě. Stačilo jí nakoupit, 3x denně dát jídlo, vykoupat a dělat jí společnost. Pak už začala padat a poslední tři roky byla na plenách. To už bylo složitější. Vyžadovala téměř neustálou péči. Když tak ležela a koukala celý den do stropu, tak si libovala, že takhle dobře se za celý život neměla. Manželka to neunesla a odmítla se o ní starat, ale já byl v částečném důchodu a tak jsem nechodil do práce a věnoval se jí. Nakonec už vyžadovala trvalou lékařskou péči a v nemocnici zakrátko zemřela. Myslím, že náš obětavý přístup k ní měl vliv na naše děti a to považuji za velký přínos.

Je mi jasné, že tady diskutují hlavně mladší, kterým je tato problematika na hony vzdálená a těch, co byli postaveni před tyto problémy tu bude opravdu jenom hrstka, takže článek brzy zmizí z popředí.

Já vidím velký problém v tom, že mnozí důchodci, kteří mají problém se sebeobsluhou a chtěli by jít do důchoďáku, nemohou, protože tam místa blokují aktivní pětasedmdesátníci.

Pokud hovoříte o domech pro seniory, tak tam odchází důchodci kteří buď osaměli, nebo uvolnili svůj byt mladým a nacházejí tu sobě přiměřenou společnost a případnou odbornou péči. Je na státu, aby výstavbu takových zařízení silně podporoval, neboť tím pomáhá v rozšíření bydlení mladých. Jen je potřeba ošetřit, aby nedocházelo ke spekulacím v podobě pronajímání takto uvolněných bytů. Zároveň je ale třeba podpořit, zejména finančně ty členy domácnosti, kteří jsou ochotni se doma celodenně o své nemohoucí rodiče starat a zajistit jim za to dostatečný plat, nebo něco jako je mateřská, včetně pojištění a zápočtu let do důchodu, aby mohli opustit současné zaměstnání.