Těmito důkazy chce správa parku přesvědčit politiky a pochybovače, že ponecháním lesů svému osudu neuschnou na Šumavě celé hektary stromů. Politici však výsledky označují za nepřesvědčivé.
Už roky se na Šumavě hádají dvě strany: první chce, aby se v parku těžilo dřevo a kácely stromy, které napadne lýkožrout smrkový, a zabránilo se tak jeho dalšímu šíření. Druhá, do které patří i vedení šumavského parku a ekologičtí aktivisté, naopak tvrdí, že příroda se kůrovci ubrání sama.
"Po 16 letech je jasné, že lokality, kde les zůstal ponechán svému osudu, si vedou velmi dobře. Je to Trojmezenský prales a Březník u Modravy," uvedl předseda vědecké sekce rady národního parku Jakub Hruška.
Podle odborníků je v těchto místech 50 tisíc semenáčků - malých stromků - na hektar plochy. Všechny zde přirozeně vyrostly.
"Z toho pět tisíc jich je vysokých od dvaceti centimetrů do jednoho metru, tedy bez problémů přežijí. Ze zbylých samozřejmě nějaké procento uhyne," řekl Hruška.
Pro vedení parku je to malé vítězství. Má v ruce důkazy, kterými může nyní šermovat třeba proti politikům, kteří tvrdí, že pokud se šumavské hvozdy ponechají svému osudu, budou všude jen uschlé stromy po náletu kůrovce.
"Toto jsou jasné důkazy, co se teď v lesích děje. Lidé si to mohou sami ověřit a jít se podívat do míst, kde byl dříve porost uschlý. Třeba na Březník nebo na Plešné jezero po zážitkové trase a uvidí, že pod stromy rostou už nové stromky a les je zdravější," sdělil ředitel parku František Krejčí.
Ani to ale nepřesvědčí odpůrce nezasahování proti lýkožroutu smrkovému. Třeba hejtmana Jihočeského kraje Jana Zahradníka.
"To, co jsem dosud viděl, mě nepřesvědčilo, že les, který třeba vidíme na Březníku, by byl zdravější. Je naopak suchý, a jestli ze zelené vegetace, která pod ním roste, vyroste les nový, to přece dnes nemohou vědět ani vědci," pochybuje Zahradník.
