Jaký vliv má imám na muslimskou komunitu?
Jakýkoliv muslimský duchovní či autorita má vliv pouze na část věřících. Tedy na ty, kteří se účastní života okolo mešity, v tomto případě té pražské. Na druhou stranu často se operuje tím, že představitelem muslimské obce je pan Muneen Alrawi. Samozřejmě – on je zapsaný jako představitel nějaké náboženské organizace, ale jeho reálný vliv je malý. Pro věřícího, který chodí pravidelně do mešity, pravidelně se modlí a má chuť účastnit se komunitního života, je daleko důležitější imám.
Arabista Bronislav Ostřanský
Kdo je tedy imám?
Z arabštiny se slovo imám dá přeložit jako „člověk, který je vpředu“, „ten, který vede modlitbu“. Užívá se jako náboženský titul, označení duchovní autority. Imámem se stává člověk, který je pokládán svými souvěrci za nejvzdělanějšího, nejobeznámenějšího s věcmi náboženskými. Zpravidla je to rodilý mluvčí arabského jazyka a může to být i člověk, který má normální civilní zaměstnání.
Vzhledem k tomu, že v České republice nejsou školy, kde by muslim mohl studovat na imáma, v porevolučním období se tu řešil problém, kde kvalifikovaného imáma získat. Bylo potřeba, aby v republice byl někdo, kdo má vzdělání v náboženském právu. Tedy nejen aby byl náboženskou autoritou, ale mohl řešit i konkrétní otázky jako například jak sloučit požadavky islámského práva s civilní legislativou. Třeba sňatek, pohřeb, rozvod. Po devadesátém roce tu bylo několik imámů ze zahraničí. Posledním pražským imámem před panem Sámerem Shehadehem byl Emir Omič, původem z Bosny.
Jejich střídání podle informací z muslimské komunity nebylo příliš hladké.
Ano, to se říkalo. To, že vystřídal pana Omiče, jistě mnoho lidí z muslimské komunity neslo nelibě. Já jsem se také mnohokrát v životě setkal s příklady lidí z komunity, kteří říkali, že se raději pražské mešitě vyhnuli, protože jim příliš nevyhovovalo podání islámu od pana Shehadeha.
Co z toho lze usuzovat?
To, že co probíhá ve velkém muslimském světě a komunitách například v západní Evropě, je přítomno i v České republice. A to je boj o srdce věřících, zejména o vlažné muslimy, o ty neukotvené, hledající, tápající. To se týká zejména konvertitů nebo lidí z druhé či třetí generace muslimů. Muslim, který do Česka přijel za Husáka, je ukotvený, protože si přivezl svůj islám, své vnímání víry, zatímco v případě konvertity či mladíka z druhé třetí generace to může být problém.
Policie viní z terorismu bývalého imáma z Prahy. Jeho bratr válčí v Sýrii |
Jaký pohled na islám tedy představoval pan Shehadeh?
V kontextu sporů o islám, tříbení pohledu na něj, vnitroislámské polemiky představoval pan Shehadeh rigidní, konzervativní, salafisticky orientované jádro (salafismus usiluje o potlačení práv nevěřících – pozn. red.), které nemuselo být mnohým po chuti. Na druhou stranu nelze pochybovat o jeho kompetenci ve věci náboženské i ve věci islámského práva. Vystudoval na elitní náboženské vzdělávací instituci v Saúdské Arábii, navíc je napůl palestinského a napůl českého původu. Ale jiná věc je, do jaké míry ten jeho pohled na islám řekněme konvenoval s většinovým přístupem zdejších muslimů. A tady mám pochybnosti.
Z čeho usuzujete na jeho salafistické vnímání islámu?
Když se před dvěma lety konala demonstrace a muslimové se chtěli účastnit společné modlitby s křesťany a demonstrovat tak svůj tolerantní přístup, varoval v šifrované zprávě před tím, aby se jí muslimové účastnili. Muslimové, kteří totiž přišli, byli přítomni bohoslužbě a neviděli na tom nic špatného. Ale on v tom viděl velký širk, přidružování k Bohu, veliký hřích. V řadě věcí pan Shehadeh představoval tu méně přívětivou tvář islámu.
To jsme u otázky, do jaké míry se mají muslimové zapojit do života nemuslimské komunity...
Přesně tak, ten spor je o různých pohledech a hranicích vstřícnosti, ochotě respektovat zdejší pravidla a zdejší hodnoty. To jsou otázky, o které se přou muslimové v Německu, Francii... A různé státy to řeší různě. Já se přikláním k tomu, že soužití je potřeba řešit po vzoru Rakouska, kdy stát má být aktivní a nevézt se na laciné vlně islamofobie, ze které se nechá vytlouct několik populistických bodů, ale brát muslimy jako partnery. Rakousko něco od nich požaduje, ale něco jim také nabízí. Stát se snaží velmi aktivními kroky určovat, kdo bude kázat v tamních mešitách. Má zájem na tom, aby v rámci muslimských komunit převážily postoje vstřícné k Západu a byly potlačovány negativní výpady vůči nemuslimům. V tomto ohledu odchod pana Shehadeha z pozice pražského imáma vnímám jako pozitivní krok.
Protože jeho osoba mohla vrhat negativní světlo na celou komunitu?
On zdejším islamofobům nahrával na smeč. Těch kauz bylo více. Otázka, kdo je imámem, je často symbolické rozhodnutí a jasný vzkaz majoritní společnosti. Imám káže při jediné kolektivní páteční modlitbě a na něm je, co dává do kázání. Tím, koho si muslimové zvolí, něco vyjadřují. Odchod pana Shehadeha je proto správný.
Jaký byl tedy jeho reálný vliv na komunitu z pozice pražského imáma?
U nás v médiích se vliv představitelů muslimské komunity přeceňuje. Nicméně nechci nic marginalizovat, ten problém s jeho současným obviněním z podpory terorismu je naprosto zásadní. Pro mnoho lidí, kteří poslouchali jeho kázání, autoritou byl. Naprostá většina českých muslimů je nepraktikující, proto já bych jeho vliv na muslimskou komunitu nepřeceňoval.
Imám Sámer Shehadeh na archivních záběrech:
