Ve 13. letech jsem se poprve u babičky v kapličce pod svatým obrazem prvně líbal s Vilmou - mladou cikánkou. Kámošil jsem se a hrál fotbal s jejími bratry Jurou a Ferym. Běžně jsem je navštěvoval u nich doma s dalšími kluky ze vsi, a oni nás. Oni i jejich rodiny o sobě mluvili jako o cigánech úplně běžně.
V 90. letech jsem začal pracovat a mezi našimi pacienty byly i cigáni - cikáni - romové. Takový Jirka na můj dotaz, zda je cigán nebo rom, mi odpověděl: "Já nejsem žádnem romák nebo rosomák, ale normální cigán, jako ty jsi gádžo! Když mi budeš říkat romák, ta budu naštvanej!"
Starali jsme se o velký počet pacientů, kteří léčbu měli nařízenou soudem a proto přišli většinou z výkonu trestu - bílý i cigáni/romové. A prostě za těch 30 let vidím sakra změnu v návycích, chování, mluvě, pracovitosti. Zatímco romové/cigáni, kterým bylo kolem roku 1993 tak 25-50 let, tak sice něco provedli, ale většinou to byla nějaká krádež, přepadení, ale před vězením, ale i v něm, normálně pracovali, aby nešli sedět za příživnictví. V rámci léčby a režimu většinou bezproblémově fungovali, chodili na pracovní terapii a dalo se s nimi domluvit.
Romové/cigání z let 2010-2020 už čsto přišli za trestné skutky pod vlivem pervitinu, kde bylo již dost násilí, znásilnění. To samé samozřejmě i u bílých pacientů, ne že ne. Měli důchody na hlavu nebo si o ně žádali. Hodně mluvili o diskriminaci a vlastních právech, ale o povinnostech už ne. "Já chci, já mám právo, když mi to nedáte, napíšu, že jste rasisti."
Ta snaha jim umetat cestičku jim v součtu všem strašně škodí a bohužel se propadají hlouběji a hlouběji do bahna ničemnosti a neúspěšnosti - a mohou za to pokryteččtí politici, úředníci a neziskovky, které z toho žijí.
Pokud chce něco člověk docílit, tak po staletí platí, že to lze jen pílí, dřinou, nasazením, vzděláním a dobrou prací.
