Zesílit policejní hlídky, vycvičit psy, sledovat potenciálně nebezpečné cizince... To je žalostně málo.
Nejvyšší pohotovost britských jednotek nezabránila atentátům.
Egypt potírá fundamentalisty mimořádně tvrdě. Ani to, ani nejpřísnější bezpečnostní opatření nezabránily masakru v Šarm aš-Šajchu.
Existuje jediný téměř stoprocentní způsob, jak ochránit občany: vláda by měla stáhnout vojenské policisty z Iráku, měla by vyjádřit politování nad americkou agresí proti iráckému lidu a nad existencí Státu Izrael.
Občanům by pak měla zakázat jezdit do zemí protiteroristické aliance a do přímořských letovisek.
Vše nasvědčuje tomu, že džihádisté chtějí vypadat jako vojáci. Útočí zatím jen na nepřátele a zaprodance. Tedy na Ameriku a na její blízké spojence a pak na občany muslimských států, které považují za kolaborantské.
Kdyby Česko vyhlásilo neutralitu a zakázalo cestování, snížilo by riziko atentátu na úplné minimum. Taková opatření jsou na první pohled nesmyslná.
Vláda nemůže vypovědět spojenecké smlouvy a nemůže zásadně omezit občanské svobody, i kdyby chtěla. A doufejme, že ani nechce.
Musíme se tedy spokojit s konstatováním, že krom okázalých demonstrací psů nemohou naše úřady udělat nic užitečného? Veškeré dosavadní informace o efektivnosti policie a tajných služeb bohužel vedou k tomu, že ano.
Ani kdyby vojsko, policie a rozvědka dostaly více pravomocí, nepomohlo by to zvýšit jejich kompetentnost a kvalitu jejich vedení. Myslí-li vláda svou snahu ochránit lidi před terorem vážně, musí si naléhavě položit otázku reformy či reorganizace rozvědek, policie a armády.
Vyhlašování různých stupňů pohotovosti, klidu a neklidu, svolávání krizových či jiných štábů má dnes stejný význam, jako když prababičky chtěly zahnat bouřku rozsvěcením hromničky.
