Prosinec 1999. Parlament napotřetí schvaluje nový zákon o dani z nemovitostí. Na základě návrhů některých poslanců je původně navržená 1% horní sazba daně ze sociálních důvodů snížena na 0,95% a jeho přijetí je současně kompenzováno novelou zákona o odpisech investičních celků a snížením daně z příjmu právnických osob o 0,5 procentního bodu.
Duben 2000. Premiér jmenoval komisi úřadu vlády pro zpracování cenové mapy nemovitostí. Všem majitelům domů, domků i bytů v osobním vlastnictví je rozeslán 65ti stránkový dotazník.
Červen 2000. Úřad vlády již obdržel 2 124 523 vyplněných dotazníků. Z toho 1 547 896 bylo vyplněno špatně či nedostatečně a bylo vráceno k přepracování.
Září 2000. Na zpracování dotazníků pracuje tým 3 563 lidí a stále je ještě třeba určit tržní cenu asi 2,5 milionu objektů.
Listopad 2000. Zbývá již jen 600 000 posledních.
Prosinec 2000. Hotovo. Každá budova, byt, kůlna, garáž, králíkárna i stodola jsou zachyceny v cenové mapě a je jim určena tržní hodnota.
Leden 2001. Novela zákona o dani z nemovitostí vstupuje v platnost. Praha ústy primátora novelu vítá jako významný přínos pro rozpočet města a nasazuje jednotnou nejvyšší daňovou sazbu. Rozhodnutím vlády je nájemné na dobu pěti let zmrazeno.
Únor 2001. Začalo rozesílání platebních výměrů. První sebevraždu spáchal pan Novák z Petřin, 75ti-letý starobní důchodce po obdržení výměru na zaplacení daně 28 tisíc korun. Zůstal po něm rodinný domek 2+1 z roku 1926 s určenou tržní cenou včetně pozemku 2,9 milionu, pes Alík a úspory na vkladní knížce ve výši 10 tisíc. Dům věnovali dědici státu.
Březen 2001. Pražské realitní kanceláře evidují ve své nabídce 4256 domů, 8568 rodinných domků a asi 15 tisíc bytů v osobním vlastnictví. Zájemci o koupi však nejsou. Ceny prudce klesají. Stejně prudce stoupá poptávka po obecních nájemních bytech.
Květen 2001. Termín platby daně 31.5. se blíží. Lidé vybírají své celoživotní úspory na zaplacení daní. Paní Buzková v televizní Aréně hrdě prohlašuje, že ona zaplatila daně v předstihu.
Červenec 2001. Neplatiči dostávají první upomínky. Majitelé se snaží vyhnout placení daní darováním nemovitosti státu. Notářské kanceláře jsou zahlceny sepisováním darovacích smluv. Katastr nemovitostí pracuje 24 hodin denně, přesto nestíhá. Obvodní úřady zřizují pořadníky na byty a centrální evidenci bytů. Vláda vydává vyhlášku, jíž se promíjí nedoplatek daně tomu, kdo svůj rodinný domek či byt bezúplatně převede státu nejdéle do konce zdaňovacího období.
Říjen 2001. Policie vyšetřuje již 18 pojišťovacích podvodů, kdy byla zapálena nemovitost z důvodu vyinkasování pojistné částky.
Prosinec 2001. K 31. prosinci jsou skoro všechny obytné a rodinné domy majetkem státu nebo obcí. Jsou zřízeny OPBH, domovní komise a komise pro hospodaření s byty. Výnos z daně v Praze je nižší než v roce 2000. Všichni obyvatelé v – nyní už státních - domech dostávají nové nájemní smlouvy.
Leden 2002. Vláda zvyšuje v rámci harmonizace podmínek s EU o nájemné o 300% z důvodu nezbytnosti posílení rozpočtu obcí.
…………
Nevěřícně zírám na televizi – paní Buzková zmizela a místo ní se na obrazovce prohánějí basketbalisté. To mně uklidnilo – usnul jsem a všechno byl jen výplod mé bujné fantazie. Ale pak mne napadlo, že ona to zase až tak velká fikce být nemusí, vzal jsem kalkulačku a začal trochu počítat. Například pro činžovní dům stojící na pozemku 300 m2 s cenou dle cenové mapy 3300,- Kč/m2 rozdělený na bytové jednotky prodané nájemníkům. Typická jednotka 2+1 o 65 m2 obsazená nájemcem má tržní cenu asi 9000 Kč/m2, tedy celkem 600 tisíc, nebo 1 milion, pokud by se daň vypočítávala z ceny tržní volného bytu. Roční daň za byt je pak maličkost - 6 až 10 tisíc korun. Zkusil jsem si výpočet provést i pro asi 60 let starý pouze běžně udržovaný rodinný domek na pozemku do 500 m2 a restituovaný činžovní dům s byty II.a III. kategorie, obojí na okraji souvisle zastavěného území a došel jsem podobnou metodou k naprosto fantaskní dani (pro RD daň 25 tisíc korun – to jsou asi 2 měsíční průměrné platy, nebo 4 důchody, pro činžáček 50 tisíc korun, což je asi 1/3 vybraného ročního nájmu). Pro domy novější, lépe vybavené, nebo stojící blíže centru Prahy jsem raději nic už nepočítal.
Zato se mi vybavilo vyprávění mého otce, jak v padesátých a šedesátých letech byli soukromníci vlastnící jakýkoliv nemovitý majetek státem ekonomicky tak tlačeni do kouta – až své domy a domky zadarmo věnovali státu. Že by to tu bylo znovu?
