Mladé lékaře po šesti letech medicíny s dobrou znalostí angličtiny i němčiny a s chutí dál se vzdělávat čeká v českých zdravotnických zařízeních vyhlídka na výdělek 17 tisíc hrubého a přesčasy. "Mám snad jiný výběr než odejít do zahraničí?" ptá se pětadvacetiletý student lékařské fakulty Pavel Němec. Uvažuje o Německu, USA nebo Kanadě.
Mladých lékařů, kteří se rozhodli opustit české zdravotnictví hned po škole, je letos přes padesát, zhruba každý šestnáctý absolvent medicíny. Česká lékařská komora je počítala poprvé.
"Dosud jsme lékařům, kteří chtěli do zahraničí, vydávali potvrzení o bezúhonnosti. Teď však toto potvrzení začali vyžadovat i ti, kteří u nás ani nezačali pracovat, nejsou ještě členy komory. To je novinka," říká prezident komory Milan Kubek. Nejvíce českých doktorů mizí do Británie a Německa.
Oční lékař musí projít gynekologií a urologií, až pak se věnuje chorobám zraku
Nízké platy a neustálé přesčasy nejsou jediné důvody, proč odcházejí. Vadí jim zdejší systém vzdělávání, který letos pozměnilo ministerstvo zdravotnictví.
Lékař si po studiu vybírá z takzvaných kmenů. Například budoucí oční lékař je zařazen do chirurgického kmene, což obnáší, že v prvních dvou letech absolvuje stáže na gynekologii, urologii, dětském lékařství. "Už po prvních dvou letech tak může vykonávat některé činnosti samostatně, což dosud nemohl," vysvětluje náměstkyně ministryně zdravotnictví Markéta Hellerová.
Zástupce sdružení Mladí lékaři Tomáš Kocourek to vidí jinak. Vrací se k příkladu očního lékaře: "Ze svého oboru neumí po dvou letech nic. Teprve pak následuje čtyřletá příprava na atestaci z očního lékařství."
Mladé lékaře vyhání i šikana dříve narozených
K padesáti doktorům, kteří letos odešli do zahraničí hned po škole, je třeba připočíst dalších dvě stě padesát. To jsou lékaři, kteří u nás nějaký čas pracovali a z nějakého důvodu odešli letos za hranice. Získat zkušenosti, vydělat více peněz.
Nebo mají jiný důvod. Doktorku Šárku Cihelkovou "vyhnala" šikana starších kolegů. Ti jí komplikovali práci na výzkumu v rámci postgraduálního studia, který se týkal pacientů s roztroušenou sklerózou. Tyto výzkumy podle ní znamenají příjmy od farmaceutických firem a starší kolegové nemají zájem, aby mladí lékaři po škole se svými projekty uspěli.
Cihelková odjela do Německa, kde se se záští a nekolegiálním přístupem nesetkala. Má tam i vyšší plat, v Německu bere neatestovaný lékař dva tisíce eur.
ODS i ČSSD se shodují, že je třeba do zdravotnictví dostat více peněz. Jedině pak nebudou lékaři utíkat a zvýší se i zájem o lékařské fakulty, který upadá. "Bude trvat několik let, než se u nás situace zlepší a projeví se to v nemocnicích," odhaduje Milan Kubek.
Stresovanost zdravotníků nepramení jen ze špatných platů
Lékaře frustruje i pocit, že kvůli přílišnému úsilí v práci mají nedostatek času na soukromý život. "Když jsme porovnávali odpovědi mužů a žen, ukázalo se, že nedostatek času na soukromý život trápí obě pohlaví stejně. Čekal jsem, že ženy třeba kvůli dětem budou všechny ty přesčasy vnímat úkorněji, ale není to pravda," říká Tomáš Raiter.
V Británii jsou podle něj v tomto dál. Vedení nemocnic tam problém už řeší a snaží se lékařům a lékařkám nabízet flexibilní pracovní dobu. Zajistit stovkám zaměstnanců rozdílné příchody a odchody do práce a z práce a nepřerušit přitom chod zařízení je sice manažersky náročné, ale ukazuje se, že lékaři si toho velmi cení.
Průzkum ukázal, že stresovanost zdravotníků nesouvisí s penězi. "Rozhodně není pravda, že by jen čeští lékaři a zdravotníci byli špatně placeni. Všude na světě je ve zdravotnictví málo peněz a odevšad jsou slyšet stejné nářky. Například i švýcarské sestry si stěžují, že mají malé platy," říká Raiter.
I přes veškerou nespokojenost vykazují čeští lékaři v porovnání s britskými větší loajalitu své nemocnici a svému zaměstnavateli. To Britové jsou mnohem ochotnější svou práci opustit, když se jim jinde naskytnou lepší podmínky.
