Jakešův překvapivý nástup do čela strany byl podle historiků spíše výsledkem vnitrostranických her a měl zabránit, aby se k moci dostal tehdejší federální předseda vlády Lubomír Štrougal.
V čele strany vydržel do listopadových událostí roku 1989, kdy skončil mocenský monopol komunistů a byl donucen svoji funkci opustit. V prosinci 1989 byl pak dokonce z komunistické strany vyloučen.
Jakešovo působení v nejvyšší stranické funkci je spojeno s agónií a následným pádem komunistického zřízení v Československu v listopadu 1989. Do paměti většiny občanů se zapsal především svými tragikomickými řečnickými výkony.
Záznam jeho vystoupení před komunistickými funkcionáři v Červeném Hrádku na Plzeňsku z července 1989 koloval mezi lidmi a Jakeš se stal nechtěnou komediální hvězdou. Místy zmatený a místy až bezelstně upřímný projev, v němž mimo jiné apeloval na to, aby komunisté získali podporu obyvatel a nezůstali sami „jak kůl v plotě“, byl pro mnohé Čechy i Slováky signálem, že vládnoucí režim není tak silný, jak se tvářil při rozhánění opozičních demonstrací.
Jakeš se narodil v obci České Chalupy na Českokrumlovsku. Studoval a poté pracoval v národním podniku Svit Zlín. V roce 1945 vstoupil do komunistické strany a v roce 1950 se na dva roky stal předsedou národního výboru v Gottwaldově (jak se jmenoval Zlín po komunistickém převratu).
Začal dělat kariéru v komunistické straně, studoval na Vysoké škole stranické v Moskvě a začal působit na ústředním výboru KSČ. V období Pražského jara v roce 1968 se přiklonil na stranu konzervativních sil v komunistické straně, což mu po okupaci vojsky Varšavské smlouvy zajistilo pokračování kariéry.
