Od počátku volby však občanští demokraté měli nosy nahoru. Poslanci i senátoři se uvolněně bavili s novináři. Naznačovali, že dnes už se nebojuje o to, zda bude zvolen Václav Klaus, ale jen o to, zda a kdy a soupeři nasadí zdržovací taktiku, či ne.
Žertovalo se i o tom, že už se shánějí kytky pro paní Livii. Lehce znervózněl jen předseda senátu Přemysl Sobotka, když zelení požádali o přestávku před třetím kolem. Nebylo jisté, zda nevybuchne gejzír obstrukcí a rozhodující klání nebude odloženo až na sobotu. Aby lobbisté dostali další horkou noc.
Nakonec se to nestalo.
Ze stoupenců Jana Švejnara totiž vyzařovala rezignace a nedostatek bojového ducha. Zdálo se, že na volitele má vliv i obrovské veřejné znechucení, které jako povodeň prošlo celou zemí. Moudře se rozhodli, že protahování schůze by výsledek nezměnilo, na ně by naopak vrhlo špatné světlo.
I když byla volba do poslední chvíle napjatá, zdaleka ne tak jako ta první před týdnem. A už vůbec ne jako ta před pěti lety, kdy Václav Klaus nakonec zvítězil až napotřetí díky tomu, že sociální demokraté zradili Miloše Zemana.
Jan Švejnar se ukázal jako dobrý hrdina dramatu a zaslouží si reprízu.
Hrdinou dne, který si vybojoval svůj aplaus na otevřené scéně, je Václav Klaus. Patrně poslední velké hlasování své plné a pohnuté kariéry vyhrál. Má to jediný problém: V příštích pěti letech nemůže svůj obraz v očích svých obdivovatelů už mnoho vylepšit. Může ho ale úplně zkazit.
