Jinak velmi plaší jeleni se naučili chodit do krmelce ve Stožci, kde jim každý den v podvečer lidé sypou žrádlo do koryta.
"Jeleni sežerou naprosto všechno. Zbytky ananasu, jablka, mrkev, vločky, slupky od brambor i tvrdé pečivo. Dávám jim každý večer i seno, ale na to jdou, až když sežerou vše ostatní z koryta," vypráví Jana Holečková, obyvatelka domu, k němuž se naučili jeleni chodit.
V bytovce není sama, kdo se stal 'krmičem'. Třeba Luboš Posekaný přináší jelenům kedlubny, Pavla Rapantová vše, co doma zbyde.
Krmení připravují jelenům Jana Holečková a Luboš Posekaný.
"Každý večer je za okny sledujeme. Ještě se nestalo, že by nepřišli. První přijde Pepa, což je pidloparohatý jelen. Pidloparohatý mu říkáme proto, že má jeden paroh rovný," směje se Rapantová.
Jelení hostinu, která trvá zhruba půl hodiny, se podařilo zaznamenat i fotoreportérovi MF DNES Slavomíru Kubešovi, Na jeleny si počíhal ve sklepě jednoho z domů a fotografoval je z okénka vzdáleného jen několik metrů. Ani cvakání spouště fotoaparátu ani auta projíždějící po nedaleké cestě ale jeleny nevyrušilo.
Obyvatelé obce Stožec na Prachaticku mají každý večer přímo před domy úchvatné divadlo. Ke krmelci na okraji obce chodí na večeři majestátní jeleni.
Zvěř se do Stožce naučila chodit na krmení, které lidé dávali zajícům. Ostatně, na přikrmování jsou jeleni zvyklí, protože správa šumavského parku má několik přezimovacích obůrek, kam zvěř na podzim chodí, protože jí tam lesníci podstrojují.
"Už před lety chodili k novým bytovkám na okraji Stožce, pár set metrů od nás. Pak se naučili chodit i sem. Než aby si někde něco vyhrabali, tak raději přijdou do vsi, kde ví, že vždy něco bude, i kdybychom my sami pro sebe neměli," uzavírá Rapantová.
Obec Stožec je na Prachaticku nedaleko hranic s Německem.
