Nikdy si nevšímejte prohlášování psychologů, Jsou to takovi zamindrákovaní mudrlanti

Ano, jako rodiče víme jaké známky budou na vysvědčení. Boj, bída, restrikce i lamentování už jsou dočasnou minulostí. Teď už opravdu nemá smysl znovu nadávat sám sobě. Je třeba dočerpat síly a připravit se na další utkání. Děkujeme panu psychologovi a disktutujícím za další exkrement na naši hlavu a přejeme hodně zdraví. PS: tolik znalostí ze zš jsem jsem neměl ani jako student, ono to zlé je i pro něco dobré. Je zajímavé kolik znalostí člověk získá, ztratí, aby je opět získal a zase ztratil. Snad alespoň něco utkví na trvalo.

To mi připomíná případ kluka, který v den kdy se rozdávalo vysvědčení, z legrace předložil tátovi to jeho vysvědčení z doby minulé. Otec to nepoznal a kluka pěkně seřezal. Teprve pak se to vysvětlovalo.

To mi připadá jako městská legenda.

Pokud mají rodiče strávit v práci povinných 8,5 hodiny, tak je prostě celý den v čudu. Stěží tedy mohou suplovat práci kantorů, kteří za výuku dětí pobírají mzdu. Tady ty laciné nářky školních psychologů nedávají smysl. A už vůbec, pokud má rodina těch dětí více než jedno.

Tyhle nářky jsou ještě horší. Mám dvě zaměstnání, tři děti a ještě pracuji doma na hospodářství. Názor typu že když si odkroutím osmičku, tak je celý den v čudu je jen výmluva nic víc

tak u nás nadáváme vždycky na učitele

Učitelé nemohou za nevzdělatelnost žáka. Nepamatuji si, že by mi na některé ze škol kdokoli radil

Nikdy, ani jako dítě, jsem nepochopila, jak je možné, že někdo se bojí jít domů s vysvědčením nebo ho dokonce "ztratí", aby se vyhnul následkům nespokojenosti rodičů. Vždyť přeci normální rodič ví, jak si jeho dítě ve škole stojí, ne? A tedy ví, jaké bude vysvědčení. Alespoň já tedy neznala nikoho, kdo by se až z vysvědčení dozvěděl, jaké na něm bude mít známky. Takže chápu restrikce a výtky během škoního roku, kdy se rodiče snaží přimět dítě, aby se učilo a dosahovalo výsledků, ale nemá smysl trestat extra za doklad o práci (nebo lajdání) během celého školního roku. Škola přeci není závod v běhu, kde se o výsledku rozhodne až na posledních pár metrech. Když se mně, jinak žákyni učící se vesměs s vyznamenáním, podařilo vybojovat mizernou známku ze zeměpisu, nečekala jsem za vysvědčení pochvalu, ale také jsem neomdlívala hrůzou, co se stane, až vysvědčení uvidí rodiče. Bylo jasné, že polárkový dort z toho nekouká, ale postihy za špatné známky jsem si odbyla ještě před vysvědčením.

Také by ale neměly být odměny.

Jedna kamarádka měla celkem trefný status k tomuhle nedávno na FB ... nenadávejte svým odlitkům za vysvědčení, stejně jsou blbý po vás

Přesně tak. Nedřív by se měli podívat na svá vysvědčení.