Je mi smutno
Je mi smutno ze způsobu politické kultury, která se začíná opět etablovat v mé vlasti. Zatím jí za svou stále považuji, i když nevím, nevím! Za bolševiků se tomu říkalo "demokratický centralismus". Nešlo o nic více či méně, než o: před jednáním či hlasováním se na příslušném sekretariátu (jediné a správné Strany) rozhodlo, jakýže bude závěr hlasování o problému, který bude na přislušné schůzi projednáván. Tento pokyn byl kuloárně sdělen Straníkům a Oni byli vázáni právě principen Demokratického centralismu hlasovat přesně podle tohoto pokynu. Kdo by si troufnul hlasovat jinak, se zlou by se potázal: stranické pokárání, vyhazov ze strany apod. Náš drahý Vladimír Iljič Špidlin si onu dobu zřejmě dobře pamatuje, takže hezky zčerstva: vzhůru do třídního boje. Kdo nechčije s námi, chčije proti nám ! Kdo si troufne hlasovat jinak, dáme mu trocho po čumáku, ale hlavně dle principu kolektivní viny a principu trestu přes rukojmí se celé partě dá najevo, že má ve svých řadách černou ovci, ať si udělá pořádek. Kdo tento princip z historie zná, ten už si pomalu balí kufry!
