Začněme prezidentem. Problém není v tom, že kritizuje Evropskou ústavní smlouvu. Jde o to, jak ji kritizuje.
Přišel s výkladem, že dokument likviduje suverenitu států a degraduje je na úroveň provincií. Nejenže to nemá sebemenší oporu v textu smlouvy. Zároveň je to urážka všech vlád, které ústavu dojednaly, a států, které ji schválily.
Proč? Říká totiž – buď jste tak hloupí, že jste nepostřehli degradaci své země na úroveň provincie, nebo tak hloupí nejste, ale chcete si nasadit bruselský chomout.
Takové krajní stanovisko vyvolává nevoli a ostré protireakce. Nedávno prezidenta kritizovali místopředsedové Evropského parlamentu. Podobné skandály jsou zbytečné, vyvolává je jen Klausova nesnášenlivá a agresivní argumentace.
Proč tedy jedná nepřiměřeně i Paroubek, když prezidenta kritizuje? Protože nekritizuje onu nešťastnou formu, ale obsah jeho názorů, zároveň od něj chce bezpodmínečnou poslušnost vládní linii a vyhrožuje mu, že mu zakáže zahraniční cesty.
Premiér si asi neuvědomuje, že stojí v čele polomrtvé vlády, která má převahu jednoho jediného poslance ve Sněmovně. Taková vláda nemá sebemenší mandát k tomu, aby cokoliv prosazovala silou. Tím spíše tak citlivý dokument, jako je evropská ústava.
Pokud chce Paroubek nad Klausem zvítězit, musí ho porazit důvody, nikoliv něčím tak trapným, jako je zákaz zahraničních cest. Spor dvou nejvyšších představitelů státu je vážná věc. Jenže tento má velmi legrační rovinu.
Korunu by mu mohl dát pan Klaus, kdyby pohnal pana Paroubka k Evropskému soudu pro lidská práva za omezování svobody názoru...
