S pokorou, úctou a trémou stojím na tomto magickém místě, abych se s Karlem Gottem rozloučila. Jménem celé rodiny, ženy Ivanky a dvou malých dcer, to především. Ale i jménem všech, kteří ho milovali.
Netroufám si odhadnout počet truchlících, ale vím, že k nim také patřím. Tenhle přetěžký úkol mi přidělil sám Karel. Byl to on, kdo rozhodnul, že se s ním budu loučit právě já. Nápad ale opsal ode mě.
Vysvětlím: Byli jsme celoživotní kamarádi. Blízcí si názorem na život i na legraci. Jsem o osm let starší, a tak jsem častokrát rázně přikazovala Karlovi, že to musí být on, kdo se se mnou, až odejdu do jiných sfér, bude loučit.
Slíbil mi to, slíbil. A vlastně jedinkrát svůj slib nesplnil. Jinak jeho slovo vždy platilo. Bylo to slovo chlapa. Vyznával celoživotně pevný řád, vážil si svého vrozeného talentu a nepromarnil ani minutu. Byl neuvěřitelně pracovitý.
Přitahoval k sobě vždy doslova celou smečku vynikajících umělců své doby. Muzikantů, zpěváků, herců, režisérů a k tomu mnoho dalších dobrých přátel. A samozřejmě i lásek. Od rodičů obdržel v genech slušnost, noblesu a gentlemanství. V tomto ohledu byl muž ze staré dobré školy. Byl ale také člověk z masa a kostí. Mnohokrát se mýlil, padl a znovu vstal. Častokrát naletěl podvodníkům, ale také častokrát pomohl potřebným aniž čekal na poděkování.
Karel Gott byl totiž hodný a slušný člověk. Odešel vyrovnán a smířen od uklizeného stolu. S čistým štítem, srovnán sám se sebou, se svými dětmi, rodinou, se závazky, ctiteli a příznivci. Na cestě k sobě našel už dávno svého boha. I proto po této nelehké životní cestě odešel klidně. Ve spánku, obklopen silou lásky svých vůbec nejbližších, ženy Ivanky a dvou mladších dcer Charlottky a Nellinky.
Loučení s Karlem Gottem |
Loučení s Karlem je těžké, přetěžké. Vede přes slzy, přes potoky upřímných slz, které jsou v naší poněkud okoralé době už vzácné zboží. Neuvěřitelně silná vlna opravdového lidského citu se po jeho odchodu přelila naším dvorečkem, ale i velkou Evropou, a dotkla se všech míst, kde Karel zanechal svou stopu.
Ta chvíle byla smutná, ale zároveň i fascinující. Co všechno dal jeden muž, nadaný talentem, pracovitostí, pokorou a vůli po úspěchu profesi, kterou si zvolil. Je to fascinující bilance. A já, která s ním a vedle něho kráčela životem, jen dál žasnu nad výčtem toho, co vše dokázal.
Sluší se poděkovat. Dával lidem radost a chuť do života, zanechal nádherné písničky, svůj lahodný tenor a hlavně pak pohodu a úsměv. A to od komedianta není málo. Svými písničkami spojoval celé generace a sbližoval sousedy. A to je na metál.
Karel by mi neodpustil, kdybych svou řeč alespoň maličko neodlehčila. Tak tedy Karle, počítej tam se mnou a drž mi místo. Mám pro tebe jeden opravdu báječnej židovskej fór. Budiž ti země lehká. Miluju tě a nejsem v tom sama. Tvoje Bohdalka.
