Svědci z místa popsali pro deník Blesk, že jejich matky žadonily zaměstnance koupaliště o pomoc, ti jim však nevěnovali pozornost.
Případem se teď zabývají středočeští policisté. „V této chvíli případ vyšetřujeme a nic nového k tomu zatím nemáme,“ sdělila pouze jejich mluvčí Lucie Nováková.
Provozovatelé jezera Lhota se k tomu odmítli jakkoliv vyjádřit. Avšak to, že návštěvníky ve svém provozním řádu upozornili, že se tam koupou na vlastní nebezpečí, ještě neznamená, že jsou zbaveni odpovědnosti za úrazy, které si lidé v areálu způsobí.
„Cedulí se nevyviní. Pokud je to hlídaný areál, platí se do něj vstupné, má provozovatel spoluzodpovědnost za to, co se v něm stane,“ popsal právník Jiří Matzner. „Je to stejné jako v restauraci, kde je u věšáku cedulka: Za vaše věci neručíme. Když mi ovšem z věšáku odcizí kabát, měla by mi restaurace škodu vynahradit,“ dovysvětlil.
Tragická statistikaPodle dat Českého statistického úřadu (ČSÚ) se loni utopilo 181 lidí, mezi nimi bylo i několik dětí. Podle vodních záchranářů je u nás tonutí nedořešeným tématem. I přes svoji vnitrozemskou polohu totiž vykazuje Česká republika v přepočtu na jednoho obyvatele dvakrát více utonulých než v evropských přímořských zemích, jako jsou Španělsko či Velká Británie. V celosvětovém měřítku jsou pak počty utonulých na jednoho obyvatele v Česku shodné s Argentinou. |
Přesto se někteří provozovatelé koupališť skutečně domnívají, že upozorněním na koupání na vlastní nebezpečí jsou zbaveni zodpovědnosti.
Například koupaliště Bukovina ležící severozápadně od Mnichova Hradiště má na svém webu rozsáhlý provozní řád, v němž jasně říká, že nejsou odpovědni za škody, poranění a úrazy, které si způsobili návštěvníci svou neopatrností nebo nedodržováním tohoto řádu. A provozovatel koupaliště Bukovina Jan Hasal to potvrzuje. „Návštěvníci za sebe nesou odpovědnost. Je to dáno v provozním řádu a každý má možnost do něj u kasy nahlédnout,“ říká Hasal.
Podle právníka Matznera v případě utonulých sedmiletých chlapců ve Lhotě mohli pochybit i jejich rodiče, kteří je nemuseli dostatečně kontrolovat. K tomu svědci vypověděli, že na místě byl plavčík, který neseděl tam, kde měl. Ten teď rovněž může být za tragický osud chlapců zodpovědný.
Případy se většinou odloží jako nešťastná událost
K čemu vyšetřovatelé nakonec dospějí, je otázkou. Vzhledem k tomu, že šlo o malé děti, příliš podrobností zveřejňovat nechtějí. Oslovení odborníci se shodují, že případy utonutí, kterých je v Česku každý rok okolo dvou set, se většinou uzavřou, aniž za to někdo nese vinu. „Převážně se takové případy odloží jako nešťastná událost, protože to nikdo neudělal schválně,“ podělila se o svou zkušenost mluvčí policistů z Ústí nad Orlicí. Právě na Orlickoústecku v rybníku nedaleko Lanškrouna utonula loni v létě dvouletá holčička.
Za utonulé vietnamské chlapce se konala pietní akce, přišlo 150 lidí |
„U nás je problém, že pozůstalí většinou případ nedají k soudu, takže to pak už nikdo neřeší,“ konstatoval vodní záchranář Josef Švec. Podle něj je velký problém i to, že v zákoně není stanovena povinnost mít plavčíka, který je vyškolený na záchranu tonoucího ve vodě. Provozovatel koupaliště je pouze povinen zajistit zdravotnický dozor, jenž poskytne první pomoc.
Něco jiného by ovšem bylo, kdyby se neštěstí stalo na rybníku či jezeře, které nikdo nehlídá a je volně přístupné. V takovém případě je pak na odpovědnosti každého, jestli se v něm odváží koupat. Stejná pravidla platí, pokud se člověk koupe na soukromém pozemku.
To je příklad třeba středočeského lomu Velká Amerika. Oficiálně je tam plavání zakázáno, přesto se tam stále lidé spouštějí po lanech. Zakázáno je i koupání v nádržích, které jsou zdrojem pitné vody, a pravidla plavebního provozu omezují koupání v plavebních drahách.
