Tato kauza je varovným vykřičníkem k naší legislativě. Tento typ pachatelů , sadistický týrající zvířata uvádí vyšetřovatelům vždy "racionální důvod" samotná sadistická forma usmrcení ale vždy hovoří o tom, že se jedná o jedince s psychickou deviací a sadistickou poruchou.
Problém je, pokud jsou zákonodárci omezení a problematiku slepě hodnotí logikou zvíře= věc. Již zmíněný typ pachatelů - jedinců s poruchou osobnosti, dříve označovaných jako "Psychopaté" , trpících sadistictkou poruchou totiž "pracuje" vždy podle stejných not.
1) najít bezbrannou obět , na počátku "kariéry" sadisty to jsou typicky zvířata, která pachatel sadisticky umočí k smrti.
2) Jak sadista "sbírá zkušenosti" a zároveň získává pocit beztrestnosti, dívá se po vyšších metách. Dalším stupněm bývá týrání dětí v rodině, případně nalezení další bezbranné oběti, u sériových rahů to bývají další snadné oběti, které nikomu nechybí a jsou dostupné, typicky prostitutky
3) Psychopaté jsou většinou pouze průměrně inteligentní, ale mají vysoké sebehodnocení, sérioví vrazi jsou takřka vždy vypátráni díky tomu,že si "přestanou dávat pozor", protože jsou přesvědčeni o své inteligenci a neodhalitelnosti. (tento vývoj splňoval i proslulý Ted Bundy, či Čikatilov)
Kvalitní legislativní systémy proto velice tvrdě trestají tento typ týrání zvířat, pachatele podrobují detenční léčbě a dlouhodobé, často celoživotní dispenzarizaci. Díky tomu jsou podle Cimrmannovského "Záznamy o netrestaných zločincích najdeme v třídních knihách" mnozí pachatelé dohledatelní již při prvních napadeních lidských obětí.
Druhý pozitivní rozměr přísné legislativy - a zde si měli poslanci poslechnout libovolého odborníka z oboru psychiatrie je v tom, že jedinec s poruchou osobnosti -"psychopat" nemá žádnou empatii, city, lítost, klidně si udělá na vlastní matce táborák. Jedinou brzdou, kterou tento typ pachatelů má je strach ze sankce společnosti. Věřím, že tato kauza by mohla být námětem pro přemýšlení naší PČR.
