Byl to takový ten typický mladík, o kterém bych si nikdy nemyslela, že právě on by si přál být profesionálním vojákem. Cestou si četl knížku o řádu Templářů a něco si zapisoval do notýsku. Psal si básničku.A já jsem časem zjistila, že hrál v divadle a přečetl tolik knih, o kterých se nezdá průměrnému Čechovi. Byl to letecký mechanik snící o kariéře v armádě a právě vykonávající tří měsíční povinnou vojenskou službu.
Dokonale mě okouzlil! Dokázal mi změnit názor na dnešní armádu a já pochopila, že vojáci nejsou „chlapi ze železa“, ale jsou to také ti, jenž mají své sny a touhy a také ti, kteří píší básničky a armádu berou jako poslaní. Žije s takovou lehkostí a pohodou!
Tak hurá do armády! Je v ní budoucnost!
