Hra přerostlých dětí z Evropy

Od Schumanova plánu “smíření“ z roku 1950 si Francie a Německo společně ekonomicky pomáhají v kotli zvaném Evropa. Jejich postoje dělají z EU více hospodářského molocha a zavádějí ji do krize, protože ostatní menší státy se nemohou chovat jinak.

Velká Británie je z tohoto svazku mocných vytlačena, což je dáno jak její orientací na Spojené státy, tak i historicky a zeměpisně. Odkaz de Gaulla prohloubil tento rozkol při odmítnutí střel Polaris a vytváření vlastního jaderného programu. Arogance od první úspěšné zkoušky neznala v rétorice tohoto státníka mezí. Vlastnění této děsivé zbraně dodávalo zemi galského kohouta falešný pocit velmocenského návratu na světové jeviště a de Gaulle toho zároveň využil ke stupňování kritiky západní Evropy a její závislosti na Spojených státech. Aktuálně se s nynější krizí mluví o “dávném“ výstupu Francie z NATO a její vypuzení hlavního štábu z Paříže. Je důležité si uvědomit, jaká hra byla tenkrát rozehrána, ne příliš vzdálené té dnešní. Francie si totiž vylepšovala vztahy s Moskvou a zavírala americké základny na svém území, čímž si zasloužila příznivý ruský ohlas, zároveň si však udělala společný pakt s Německem.
Znovu tedy slyšíme v novém podání de Gaullovu ozvěnu mámivých slov o míru, nutnosti stát na vlastních nohou a nebýt v závěsu Spojených států. Toho lze samozřejmě dosáhnout pouze za přispění Francie, či se to tak jeví z jejího podání. Celý nynější incident lze pak vnímat, jako snahu ukázat svoji cenu a Německu nezbývá než tuto hru hrát také, aby nepřipomínala věrného amerického pejska. Doslova ironický je postoj Belgie, jež se přidala na stranu těchto dvou velmocí. Rychle zapomněla na historii v níž ji kdysi jedna z těchto stran bez výzvy napadla a druhá se ani příliš nesnažila splnit svoje sliby ji ochránit. Ostatně zdá se, že celá Evropa zapomíná být vděčná zemi, jejíž peníze vyzvedli celý kontinent z poválečné krize a rovněž její peníze ji uchránily od toho, co potkalo po roce 1948 náš státeček. Bohužel znovu jde oběma evropským mocnostem o vlastní prospěch a trapné naplnění velmocenských ambic. Na jejich postoji klesá důvěryhodnost aliance a stoupá nebezpečí pro Turecko, byť jde zatím o nepřímé ohrožení. Můžeme se pouze ptát, kdy se přerostlé děti Evropy oprostí od své sobeckosti a stanou se dospělými. Přejme si, aby se tomu stalo co nejdříve, neboť začínají být nebezpečné těm menším.