Vytýčení priorit, jako je zaměstnanost, podpora rodin, stabilizace veřejných financí, dialog s odbory...
Špidla prohrál, Gross vyhrál. Po třech týdnech směle vykročil zavrženou Špidlovou cestou. Není to bláznivé? V Lidovém domě není.
Během tří týdnů i většina rebelů uznala, že se Gross tehdy přepočítal a jeho vizi vlády jen s lidovci nelze uskutečnit. A také: Grossovi věří v ČSSD víc než Špidlovi. Doufají, že nejpopulárnější politik cosi ze své oblíbenosti přenese i na celou ČSSD.
V čem však bude vláda jiná, lepší? Z nedělního Grossova proslovu bůh suď. Zručně zopakoval myšlenky, které slýcháme neustále: podpoříme rodiny, podnikání, vzdělání, země nemůže dlouhodobě žít na dluh... Něco konkrétnějšího? Oprášení novomanželských půjček.
Pan ministr vnitra má dar mluvit s lidmi a přesvědčit je i o nemožném - třeba o tom, že stejná vláda bude úplně, ale úplně jiná. Zkrotí zlé unionisty, sebere jim výnosné ministerstvo, lidovci budou napříště loajálnější a s komunisty bude jednat jako chytrá horákyně. Trochu ano, trochu ne, jak na to zrovna přijde.
V Lidovém domě se mu vysvětlování a malování nových vládních zítřků zatím daří - i když levicová buňka má pořád výhrady vůči jasnějším závazkům koalici. Připusťme, že výmluvný Gross zvládne i tuhle překážku.
Vážnější otázkou je, jestli Gross v případné nové funkci zůstane miláčkem veřejnosti a ČSSD z toho bude těžit, jak nyní věří. Coby premiér bude nucen mluvit jasně, nikoli jako obvykle mlžit. Musí například před veřejností obhájit náš rozpočtový závazek Bruselu.
Devětasedmdesát procent státního rozpočtu přitom už dnes vláda utrácí za povinné výdaje! Rozmáchnout se v sociální oblasti ještě víc, jak si slibují třeba přátelé Škromach či Foldyna, dost dobře nejde. Třínedělní kolečko v ČSSD znamená pro zemi jediné: jsme tam, kde jsme byli. Jen Lidový dům má populárnějšího Grosse místo přemýšlivějšího Špidly.
