Danihel, Biháriová - případy, které začaly a skončily naprosto opačně

P r a h a - 10. října 1998 - Emoce, množství spekulací, ale i otazníky nad prací české justice vyvolaly dva soudní procesy, které měly objasnit násilnou smrt dvou Romů: Heleny Biháriové a Tibora Danihela. Jejich jména se stala symbolem rasového násilí a oba procesy se těšily neobyčejné pozornosti médií. V obou případech rozdal soud viníkům tresty mezi šesti a osmi a půl lety, oba procesy prošly mnoha nečekanými zvraty.

Jako vraždu s rasovým motivem soud nakonec označil jen smrt Tibora Danihela. V případě Biháriové se podle soudu jednalo o vydírání s následkem smrti a výtržnictví. Zpočátku se však oba případy vyvíjely přesně obráceně.
NEJDŘÍV VYDÍRÁNÍ, PAK RASOVÁ VRAŽDA
Danihela před pěti lety ještě s dalšími třemi Romy nahnalo do Otavy v Písku několik desítek maskovaných skinů, ozbrojených nunčaky, tyčemi a baseballovými pálkami. Obstoupili břeh a házeli po Romech kamení. Danihel se utopil. K soudu se případ dostal teprve po roce. Policie obvinila celkem 18 skinů, z nichž čtrnáct po dalším roce procesu zprostil soud obžaloby. Po dalších třech letech odsoudil českobudějovický krajský soud čtyři z nich k poměrně nízkým trestům za násilí proti skupině obyvatel a vydírání. Použití nižší sazby odůvodnil soudce tím, že se pachatelé dopustili jen "vědomé nedbalosti a nejednali v přímém úmyslu". Pak vstoupila na scénu tehdejší ministryně spravedlnosti Vlasta Parkanová, která podala proti rozsudku stížnost pro porušení zákona. Brněnský Nejvyšší soud jí vyhověl, dosavadní rozsudky zrušil a vyslovil názor, že přichází v úvahu kvalifikace trestného činu vraždy. Případ se vrátil k soudu v Českých Budějovicích a karta se obrátila. Před dvěma dny, po pěti letech od Danihelovy smrti, tam dostali tři obžalovaní - Jaroslav Churáček, Zdeněk Habich a Martin Pomije - tresty od sedmi do osmi a půl roku vězení nepodmíněně. Rasový motiv vraždy soud nakonec našel. Žádný ze tří odsouzených mladíků neprojevil nad svým činem lítost.
NEJDŘÍV VRAŽDA, PAK VÝTRŽNICTVÍ
Vlnu emocí vzbudila smrt šestadvacetileté Heleny Biháriové, od počátku označovaná za rasový čin. Biháriovou letos v únoru strčili do ledové vody dva mladíci - Jiří Klazar a Petr Neffe - po hádce o dvě stě korun, které jim údajně dlužila. Jen pár hodin po smrti Biháriové se objevily v médiích spekulace o rasové vraždě a o příslušnosti obou mladíků k hnutí skinheads. Vyšetřovatel je obvinil z ublížení na zdraví s rasovým podtextem, a později čin dokonce překvalifikoval na rasovou vraždu. Po tom ostatně volal i tehdejší ministr bez portfeje Vladimír Mlynář, který měl na starosti romskou problematiku. Vyšetřování však vražedný úmysl ani rasový motiv neprokázalo a před soudem oba obžalovaní stanuli pro vydírání - nutili Romku vejít do řeky - a pro výtržnictví. Úmysl zabít se podle obžaloby ani podle soudu nepotvrdil. Před několika dny, po sedmi měsících od smrti Biháriové, zazněl rozsudek: Neffe dostal za vydírání a výtržnictví osm a půl roku vězení nepodmíněně, Klazar o dva roky méně. Oba odsouzení projevili nad svým činem lítost: "Lituji toho, že jsem se do konfliktu zapletl," prohlásil Neffe. Klazar se navíc už dříve omluvil rodině Biháriové.