Ve švýcarském Mořici bylo v pondělí večer příjemné letní počasí. Podnikatel, který se už třetí rok skrýval v cizině a vyhýbal se českému vězení za daňové podvody, se právě procházel se psem.
Malé zvíře dělalo uprchlíkovi společnost už nějakou dobu. Pitr se vydal na dlouhou procházku. Zašel už docela daleko od svého dočasného domova, luxusního hotelu Kempinski, procházel se kousek od polní cesty.
Bylo již po desáté večer, když se k němu v šeru přiblížili tři lidé. Šlo o švýcarské policisty, kteří dostali od českých bezpečnostních složek stoprocentní tip, kde Pitr tou dobou právě bude.
MF DNES se podařilo na základě několika zdrojů z bezpečnostních služeb státu alespoň zčásti zrekonstruovat, jak byl Tomáš Pitr zatčen.
Předcházelo tomu trpělivé vysedávání v zaparkovaných vozech, pečlivě vymyšlená léčka, ale také náročné sledování tajemného vozu, který se řítil po dálnici rychlostí tři sta kilometrů za hodinu.
"Můžete nám předložit průkazy?" zeptali se Tomáše Pitra švýcarští detektivové.
Když Pitr uviděl, že jeden z nich má postavu Bena Johnsona, vypracovaného sprintera, jemuž by jen stěží utekl, v klidu se vzdal.
"Jsem Tomáš Pitr a jsem z České republiky," řekl údajně. "Ale doklady žádné nemám."
Detektivové mu řekli, že bude muset jít s nimi. A Pitr šel.
Pitrova ostražitost polevila
Venčením psa skončilo tříleté putování uprchlíka Pitra; muže, jehož provází pověst, že zná mnohá tajemství české politiky i podsvětí, které po léta důvěrně poznával.
Na Pitrovi prý byla dokonce vidět jistá úleva. Skrývat se v cizině, měnit neustále bydliště, stýkat se s nejbližšími jen za přísných bezpečnostních opatření, prožívat samotu, na kterou nebyl vůbec zvyklý - to všechno vedlo téměř k paranoickému vidění světa.
Pitr se proto raději poslední měsíce alespoň občas choval normálně. Volal z mobilu, který už tak často neměnil. Nedělal si hlavu z toho, že by ho mohl někdo poznat ve Švýcarsku či v Rakousku, kam často jezdil a kde je poměrně hodně českých turistů.
Ani si nelepil žádné kníry, ani neměnil podoby, jak to třeba jistou dobu dělal jeho známý Radovan Krejčíř, který také prchl z Česka před vězením a který se pod falešným jménem přesunul ze Seychel do Jihoafrické republiky.
České bezpečnostní služby pracovaly na dopadení Pitra dlouho. Ale vždy bez valného výsledku. Jen jednou - loni v létě - měly na dosah částečný úspěch. Agenti ho mohli alespoň stopovat, protože dostali tip, že byl ve Španělsku. Jenže fotku z bezpečnostní kamery jednoho španělského hotelu, která by jim umožnila Pitra bezpečně identifikovat, nezískali včas. Přijeli pozdě.
Štěstí jim přinesla až dovedně vymyšlená akce. Kdo je jejím autorem, se asi nedozvíme.
Mercedes do Švýcarska
Fakt je, že důležitou roli ve lsti, která předcházela Pitrovu zatčení, sehrál sokolovský podnikatel Štefan Kanaloš. Letos v květnu začal obcházet české spolupracovníky Tomáše Pitra a začal jim tvrdit, že se stal majitelem jedné z Pitrových firem - ústecké teplárny, miliardové firmy Energo.
Do té doby klidní Pitrovi společníci začali být nejistí, protože Kanaloš se prokazoval dokumenty, jako by je skutečně nechal vystavit někdo od skrývajícího se Pitra.
Čeští spolupracovníci začali Pitra nervózně shánět, aby si ověřili, co to je za akci. Právě o to českým bezpečnostním složkám šlo. A pak už jen sledovaly reakci. V té chvíli přišly první stopy naznačující, kde by se mohl Tomáš Pitr ukrývat. Ale úplně nejžhavější byla informace z poloviny července, že se za ním do ciziny chystají dva jeho blízcí přátelé.
Od 15. července byly tajné služby a policie v plné pohotovosti. Nasadily na všechny podezřelé své sledovací týmy, odposlouchávaly jim telefony a zajistily si spolupráci se Švýcary, protože tušily, že právě tam bude cílová země tajné mise dvou Čechů.
Ve středu 21. července se tajnému týmu podařilo zachytit mercedes s českými pasažéry, kteří se s vysokou pravděpodobností vydali za Pitrem. Jenže sledovat vůz nebylo jednoduché. Na dálnicích se nedalo udržet v jeho blízkosti, protože v některých chvílích překročil i třísetkilometrovou rychlost. Prostě sledovacímu týmu ujížděl.
Ale zhruba čtyřicet kilometrů za rakousko-švýcarskými hranicemi se nakonec vše povedlo. Pronásledovatelé zaregistrovali schůzku dvou Čechů s hubeným vytáhlým mužem. Na krátko ostřihaným, s několikadenním strništěm na tváři. Byl to Pitr.
Setkání se podařilo nafotit. Ale než se stačila přiřítit švýcarská policie, sešlost se rozprchla. Češi byli pryč. Zmizel i Pitr.
Pomohla agáta?
Horkou stopu už však pronásledovatelé nenechali vychladnout. Jak dál postupovali, se lze jen domýšlet. Mohli použít takzvanou agátu, což je zařízení na zachytávání mobilního signálu, a zjistit, jaký telefon Pitr používá. Podle toho jej lokalizovali.
Možná se jim ho podařilo dál sledovat. Švýcarům také mohly pomoci průmyslové kamery. Nebo česká policie dodala další tip, kam se Pitr skryl. Každopádně pak přišlo toto pondělí a Pitrova procházka se psem ve Svatém Mořici.
Když se pak soudce, který na Pitra uvalil vazbu, zeptal, proč utíká a skrývá se, podnikatel údajně odpověděl: "Já neutíkám. Oni mě z Čech vyhnali. Jsem odsouzen na základě politické objednávky. A u vás jsem proto, že se mi ve Švýcarsku prostě líbí."
Jestli Pitra Švýcaři vydají, nebo ne, o tom rozhodne bitva právníků, kteří teď mobilizují síly a připravují argumenty. Buď tedy stráví Pitr šest let za daňové delikty a tunelování v nehostinném českém vězení, nebo bude ve fešáckém kriminálu ve Švýcarsku - ať už ve vězení nebo opět na svobodě, která však bude omezena švýcarskými hranicemi.
A pokud vám vrtá hlavou, co se stalo s Pitrovým psem, při jehož venčení byl zatčen, tady je odpověď. Je prý nyní v "opatrovnictví" švýcarských úřadů.
